Tak to bylo odjakživa, vždycky se měl o fous líp ten, co se nebál si urvat od jiných. Dobroty a lásky se ještě nikdo nenažral. Holka se musí naučit nedávat lásku všem okolo, ale nechat si ji pro svý blízký. Ty ostatní si musí držet od těla. Já v práci taky všem okolo říkám, že ač spolu pracujeme už dlouho a máme dobrý vztahy, tak pořád jsme "jen kolegové". Byli jsme si přiděleni, můžeme chodit spolu na pivo, ale nebudu řešit jejich životní problémy, nebo oni moje. Pomůžu, pokud mě to nějak výrazněji neomezí, ale nebudu si kvůli někomu z práce křivit životní lajnu, zvláště na úkor své rodiny.
Občas za mnou někdo v práci přijde, že bych chtěl něco opravit (fén, mobil, tablet). Někomu opravím, někomu ne, prostě někomu se mi to příčí a tak dotyčnýho rovnou odmítnu, že se s tím drbat nebudu a taky mám heslo - nemusím a nepotřebuju být s každým kamarád (zkus to té tvé ex říct, ať se tím taky zkusí řídit). A ještě k tomu, když po mně někdo něco chce, požívám kouzelnou formuli - "nic neslibuji".