Založení firmy s partnerem
Jsem mladá praktická lékařka, můj přítel také. Mému příteli se naskytla možnost koupit hezky zavedenou ordinaci. Vzhledem k tomu, že jsme oba ve stejném oboru jsem chtěla mít ordinaci dohromady, dala bych polovinu peněz, ale partner odmítá. Mám pocit, že mi nedůvěřuje, on argumentuje tím samým o mně-že si ho tak chci zaháčkovat. Navíc ted rok a půl jsem upsaná v jiné ordinaci, tím partner také argumentuje…že bude ze začátku makat sám. Můžu poprosit o Váš názor? Velmi děkuji.
Nesmysl, jak dlouho spolu jste?
7 let. Proc myslite, ze je to nesmysl?
Firmu s partnerem z praktických důvodů určitě nedoporučím. S manželem ano. Jsem konzervativní.
Kdybych byl "investigativní detektiv", vychází mi z těch několika vět: partner kalkuluje, že si najde někoho lepšího, proto nechce společnou firmu.
Budeme se brat asi v lete. Prave se take bojim, ze kalkuluje
Jsme spolu 7 let, svatba je v planu.
Přijde mi zajímavé, jaká témata řešíte po 7 letech společného soužití. Situace se mi zdá srovnatelná s rozhodováním o bankovním účtu - máte jeden společný, nebo každý svůj?
Mame spolecny na spolecne vydaje. Jde o to, ze ordinace je velika-jsou nutni 3 lekari. Pokud nebude spolecna, pravdepodobne po materske budu shanet ordinaci i pro sebe. To znamena duplicitne vsechno, resit zastupy, kdyz pojedeme na dovolenou atd.
Aha, to jste nepsala.
A partnerovy představy jsou tedy takové, že ordinace bude psaná na něj, on bude jediným vlastníkem a zbývajícím dvěma lékařům ji bude pronajímat? Mně osobně by přišlo logické, abyste ji vlastnili podílově, nicméně přiliš nevím, jak k tomu partnera přesvědčit. Snad apelovat na to, že byste si velmi přála vlastnít s ním společnou praxi, ale on má jistě své důvody k té "opatrnosti" - a ty by mne zajímaly nejvíc. Vás ne?
Ti dalsi 2 lekari jsou tam zamestnani-ordinace ma hodne pacientu, jede od rana do vecera, fyzicky jsou tam 2 ordinace. On je z relativne chude rodiny a ja z pomerne movite. Rika, ze on nikdy nic nemel a ted by rad neco vybudoval sam. Navic mi vadi, ze takhle na urocich zaplati o cca 300000 zbytecne vic.
V plánu jsou i lety na Mars.
Ne,každý za své,nebo v manželství ošetřit manželskou smlouvou. Věř.
Po tomhle rozhodnutí z jeho strany jedině svatba s předmanželskou smlouvou.
No já bych se toho za sebe skoro i bál.Co ponorková nemoc?Teď se to možná nezdá,ale za pár let,co spolu budete skoro nonstop,si možná dost polezete na nervy.Co si budete povídat,ani se nemůžež partnera zeptat Co nového nebo Co v práci...
Partner to možná předpokládá už teď.Takže aby pak nezačal hledat klid a rozptýlení jinde a netěšil se,jak po práci vypadnout z domova.Takže pokud nevymyslí nějaký sport nebo koníčka,může skončit někde v hospodě nebo u jiné,které bude moct vyprávět.Pochopitelně i naopak,můžeš utíkat Ty.
Konicku ma spousta uz ted. Vyhledove po matersky bysme se mohli stridat plus 1 doktor. Pritel ma i jine aktivity, nebude tam moct byt kazdy den, takze ponorka by, myslim, tolik nehrozila.
Ponorky bych se nutně nebál
Je to jen o lidech.
S manželkou jsme sekli se zaměstnáním v roce 1990. Od té doby máme svou vlastní firmu (podnikáme z domova), "úřad" máme 17 schodů nad ložnicí a sedíme v kanclu od sebe 2 metry, od pondělí do neděle x hodin denně.
A bez jakéhokoliv zaváhání pořád mohu tvrdit, že den naší svatby byl nejlepší den mého života.
(ne, nesedí mi paní L-Coreová za krkem…)
Takže to tu zjevně následně pročítá...
Z ponorky taky nijak strach nemám-žijeme spolu docela dlouho, náročné studium jsem spolu zvládli…
Najlepsie je uplne zabudnut na to, ze ste partneri a vyhnut sa kecom kto komu nedoveruje.
Normalne je, ze ked kupujete nieco spolu na podnikanie a obaja v tom objekte budete podnikat mate mat na to zalozenu spolocnost (ktorej bude patrit nehnutelnost), kde bude mat kazdu 50% podiel,
To nie je o dovere, toto je standard, pokial partner nechce tak problem je na jeho strane, nie na tvojej.
Ziadne hackovanie v tom nie, ak sa rozidete tak bud budete dalej podnikat v spolocnom podniku, priestoroch alebo ten kto tam zostane odkupi od partnera jeho podiel.
Opat naproste standardny postup, bez nejakych emocii.
Tu nie je velmi co riesit, znacim teda ako riesene.
Flegu, tady ale musíš rozlišit ještě další úhel pohledu. Podnikáme jako partneři, "nespojení" společníci. Podnikáme jako milenci, manželé, lidi, co spolu chodí. Je v tom ohromný neformální rozdíl.
Pokud člověk, se kterým chodím/žiju na hromádce 7 let, se mnou NECHCE mít společnou firmu, která (její založení) stojí minimálně stovky tisíc, spíše nějaké to mega - pak je něco špatně. Do takové firmy nemá vůbec smysl lézt. A je velkým dilematem, zda má smysl pokračovat v takovém "nedůvěryhodném" vztahu. Je mi jasné, že takový můj názor zní pro tazatelku velmi drsně. Nezní, je - protože je to pohled zvenčí, nezatížený sedmiletou historií.
Zakládal jsem několik firem/sdružení, kdy se společníci porvali ještě předtím, než došlo k podpisu společenské smlouvy
Ako som povedal na zaciatku...odmyslime si emocie.
TO, co koho vedie k tomu, ze kona ako kona neriesim.
Ja som pisal, co je normalne a prirodzene, respektive standardne.
Ja neriesim ich vztah, ona sa pytala na zalozenie firmy s partnerom a ja som ju naviedol na jedinu spravnu odpoved.
Nech ich vztah dopadne v buducnosti akokolcek (zoberu sa a budu mat milion deti, rozidu sa a budu sa roky sudit) je sro jedine spravne a spravodlive riesenie.
Fleg: Samozřejmě by šlo o s.r.o.
L-Core: Ano, drsné to je. Jak jsem psala, jsem z mobitější rodiny, a říkala jsem si, že v budoucnu dám z kapsy např. polovinu ceny nemovitosti a zbytek budeme splácet dohromady-ideálně ze společné ordinace….ale takhle? To já zaplatím půlku a on si bude brát na druhou hypotéku sám? Asi mi nezbude jiná možnost…a mít jistě předmanželskou smlouvu, ve které bude, že nebude-li splácet , nemůže jít banka po mně ( snad to takhle sepsat jde). Jsem z toho vážně smutná
A v čem je problém, aby tu smlouvu neuzavíral s bankou, ale např. s tvými rodiči ? Mohou tam být nižší úroky (takže ušetří(te) 300 tis.) ale zase tam navíc může být podmínka ve smyslu že po neuhrazení např. 3 splátek přichází o svůj podíl v daném s.r.o....
Rodicum by nic splacet nemusel. To by byla moje půlka ( s.r.o. by bylo na 2 majitele 50/50 ) a z výdělku firmy by se splácela ta druha půlka…to znamená, že by vlastně z mého pohledu vydělal..