Nemyslím, že je to až tak přísný.

Sám jsem kdejakej ten "dys" a diktát byl pro mě vždy spíše noční můrou a dostat z něj za 4 jsem považoval za malý životní úspěch :) Nikdy jsem to nedokázal pochopit, nikdy jsem tam nic neviděl. K tomu zaměňování písmen. Běžně i podvědomá změna celých slov. 9 let základky, pak střední. No a po střední si jednou něco přečetla má přítelkyně a říká "tak takhle by to teda nešlo" :D Roky cepování, učení, vysvětlování. I na záchod jsem si bral gramatické poučky a pravidla :) No a nakonec jsem dal dohromady myslím docela slušný projev. Ano, stále si rád zaměňuju písmena. Stále se musím více soustředit a nikdy nenapíšu příspěvěk s takovou lehkostí, jak někteří jiní. Ale že jsem dyslektik neznamená, že nemám mozek, nebo paměť. Dostatečné množství opakování vyřeší kdejaký problém :) Ale je pravda, že já jsem chtěl. Šel si za tím a a celé roky po škole jsem na tom pracoval. Jestli problém není v tom, že takovouto snahu prokáže málokdo. Ono prasák má kus pravdy v tom, že když se za to začne člověk schovávat, nikdy nebude mít opravdu touhu to změnit.

Ty máš pravdu, že nejde naučit to vidět a cítit. Ale naučit se pravidla, zapamatovat si poučky a rutinou se naučit je používat, to jde. A kde si nejsem jistý, nebo prostě netuším, tam se snažím zvolit jinou skladbu vět, jiná slova apod. Prostě se toho vyhnu a používám to, co umím :)
Snad si nebudeme myslet, že dyslektici se nedokáží nic naučit a zapamatovat. Nejsme slintající hmota, co jen dýchá :D

A druhá pravda je, že nejsem zrovna nejsilnější dyslektik. Nicméně ona proměna v dospělosti ještě od toho, jak jsem psal i po matuře, je dosti značná. Málokdo by věřil, že je to jeden a ten stejný člověk :)

PS. Ale po opětovném přečtení příspěvku (to je u mě stále nutnost) jsem musel opravit mnoho záměň, tak to prostě je :)