Neumím rovnice
Ahoj
ZA chvíli bude pololetí a hrozí mi pětka z matiky kvůli těm rovnicím.
Na douč. jsem byl několikrát a stejně jsem to do odpoledne zapomněl.
Už nevím co mám dělat jsem fakt debil.Do poradny jdu až někde po pololetí protože tam zaměstnávají kretény a zapomněli na mně, měl jsem tam davno totiž jít ale nezapsali si mně i když tam rodiče a škola volali.
A nemůže to být tím že jsem v posledních 3 letech ve velkém stresu jelikož jsem nemohl chodit k babičce doma se na mně řvalo a řve rodiče nejsou totiž v dobrém vztahu s babičkou. Neustále se jí totiž zastávám a to fotra neskutečně nasere až se klepe.
Také mi chtějí zabavit kolo a to je pro mně všechno, mobil taky ale to mi je jedno mám ještě svou nokii tu mi nevezme. Je o dost lepší ve výdrži baterky atd..... ale to teď neřešíme.
Omlouvám se za případné gramatické chyby jsem dyslektik.
Je mi docela jedno že propadnu ale ty zákazy :( peníze pro mne nejsou v životě vše.
Už nevím co mám dělat poraďte :(
Tohle není omluva, ale výmluva. Už to nikdy nikde nevytahuj.
Nemáš pravdu. Dyslektik je slepec ve vesmíru mluvnických pravidel. Naučit to nejde.
Mife, mně taky na základní škole přiřadili nějaký to dys, ani nevím, co to mělo být, ale nikdy jsem to před sebe nezvedal jako štít, když mi něco nešlo.
Když se podíváš na ten úvodní dotaz, tak je jasný, že žádnej dyslektik není, na to má projev špičkovej. Vcelku se pak divím, že by mu nešly rovnice, takže to vidím akorát na prudu. Když už se dostal k rovnicím, tak dyskalkulik taky nebude.
Za nás žádné dys-cokoliv nebylo. Buď jsi uměl nebo jsi byl blbý. A když jsi byl moc blbý, šoupli tě do ypsilonky (fofrškoly, zvláštní školy).![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
A nebyla ani salmonelóza, jen sr*čka.
Tyhlety vymoženosti donesla až nová doba, (můj dojem!) aby se korektně omlouvalo cokoliv. Fracek dělá ve škole vyrvál, ale pápínek je funkcionář, tak ho musíme omluvit, vždyť on je chudinka, on je jen dys.
A pak přijdou někam do hokny a tam jim na jejich dys budou z vysoka srát. Buď budeš pro firmu přínos, nebo můžeš i s dys jít na pracák.
Já mám pocit, že to dys je něco jako omluvenka. I když víš/umíš prd, jsi ale certifikovaný dys (ambiciózní rodiče ti to vyběhali), máme normativy, tak tě musíme zaměstnat ve státní správě. Šak on to rozpočet utáhne.
Za komunistů se lidi ze zvláštní školy vyučili nějakému (na znalosti méně náročnému) řemeslu a normálně fungovali. My třeba budeme i čistokrevné blby (ale s vyběhanou nálepkou dys) nechat dělat doktoráty, pokud dostaneme příslušný pokyn. Sice to nebude k ničemu, bude to stát spousty peněz, ale ty všeliké úřady pro rovné příležitosti a podobné budou spokojeny.
Sa netreba čudovať, keď ten úrad vedie tiež nejaký dis. A to platí od úradov až po parlament.
To jsou zase disidenti, ti pomáhali rozvracet stranu zevnitř.
Nemyslím, že je to až tak přísný.
Sám jsem kdejakej ten "dys" a diktát byl pro mě vždy spíše noční můrou a dostat z něj za 4 jsem považoval za malý životní úspěch :) Nikdy jsem to nedokázal pochopit, nikdy jsem tam nic neviděl. K tomu zaměňování písmen. Běžně i podvědomá změna celých slov. 9 let základky, pak střední. No a po střední si jednou něco přečetla má přítelkyně a říká "tak takhle by to teda nešlo" :D Roky cepování, učení, vysvětlování. I na záchod jsem si bral gramatické poučky a pravidla :) No a nakonec jsem dal dohromady myslím docela slušný projev. Ano, stále si rád zaměňuju písmena. Stále se musím více soustředit a nikdy nenapíšu příspěvěk s takovou lehkostí, jak někteří jiní. Ale že jsem dyslektik neznamená, že nemám mozek, nebo paměť. Dostatečné množství opakování vyřeší kdejaký problém :) Ale je pravda, že já jsem chtěl. Šel si za tím a a celé roky po škole jsem na tom pracoval. Jestli problém není v tom, že takovouto snahu prokáže málokdo. Ono prasák má kus pravdy v tom, že když se za to začne člověk schovávat, nikdy nebude mít opravdu touhu to změnit.
Ty máš pravdu, že nejde naučit to vidět a cítit. Ale naučit se pravidla, zapamatovat si poučky a rutinou se naučit je používat, to jde. A kde si nejsem jistý, nebo prostě netuším, tam se snažím zvolit jinou skladbu vět, jiná slova apod. Prostě se toho vyhnu a používám to, co umím :)
Snad si nebudeme myslet, že dyslektici se nedokáží nic naučit a zapamatovat. Nejsme slintající hmota, co jen dýchá :D
A druhá pravda je, že nejsem zrovna nejsilnější dyslektik. Nicméně ona proměna v dospělosti ještě od toho, jak jsem psal i po matuře, je dosti značná. Málokdo by věřil, že je to jeden a ten stejný člověk :)
PS. Ale po opětovném přečtení příspěvku (to je u mě stále nutnost) jsem musel opravit mnoho záměň, tak to prostě je :)
Pomáhá číst, ale číst hodně. Ne internet a časopisy, ale knížky. Dost slovních obratů a pravidel se pak dostane do podvědomí a při psaní pak nemusíš tolik přemýšlet, jak co napsat, ale prostě to budeš vědět, protože v nesprávným tvaru ti podvědomí samo řekne, že takto ne, to vypadá blbě, napiš to jinak.