Mám brigádu, při které pracuji každou chvíli s někým jiným a prostě si s těmi lidmi nemám co říct, i když působí sympaticky a otevřeně. Ostatní kolem mě mají stejné podmínky, ale zdá se mi, že takový problém nemají. Ani bych neřekl, že se mi to zdá, ale spíše vidím, že takový problém nemají. Já se s těmi lidmi představím, řekneme si pár nějakých základních informací o sobě a tím to hasne. Nedokážu se s lidmi bavit o blbostech a chytat je za každé slovo, jako někteří. Vím, že je chyba ve mně a mém pasivním způsobu života. Nejsem už žádný puberťák, přesto mám minimum zážitků a životních zkušeností. Problém je, že bych to potřeboval co nejrychleji vyřešit. Přijde mi, že i kdybych od teď začal "aktivně" žít, abych byl pro lidi alespoň trochu zajímavý a měl si s nimi co říct, už to tak snadno nedoženu. Minimálně to bude běh na dlouhou trať.