Odstěhování z domu
Dobrý den,
je mi 16 let a chtěla bych se zeptat, zda je možné odstěhovat se z domu a co je k tomu případně potřeba. Chtěla bych se odstěhovat, jelikož se doma necítím jako doma kvůli matce, která mi diktuje život, psychicky mě deptá a dělá si ze mě až moc velkého poskoka. Ničí to moji psychiku a vztahy s ostatními lidmi. Nechci být doživotně zakomplexovaná a poznamenaná. Hrozně mě to trápí. Prosím poraďte, pokud již s tímto problémem máte nějaké zkušenosti, děkuju moc za odpovědi
Budeš muset počkat do 18 let, do té doby má tvá matka vůči tobě vyživovací povinnost. Máš vůbec nějaký příjem, aby sis mohla dovolit žít jinde sama?
Mám vyhlídlou brigádu, také jsem přemýšlela, že bych mohla odejít k tetě nebo babičce. Je pravda, že s financemi by to bylo horší, ale udělala bych všechno pro to, abych si dokázala na brigádách vydělat dostatek peněz na uživení sebe sama. Díky moc za odpověď
Když s tím bude matka souhlasit, není problém bydlet u příbuzného. Horší možná bude sehnat nějakou brigádu pro šestnáctiletou.
Nevím zda je to reálné. Spíš zvážit tu možnost jít někam za příbuznými. Sama se těžko uživíš, pokud navíc nejspíš studuješ....
Když si to vydržela do 16, těch pár let to ještě vydržíš né?
"Co tě nezabije, to tě posílí". To jsou zkušenosti a ty nejsou zadarmo :(
Radil bych dva roky počkat, důkladná příprava, hledat brigádu a nové lidi.
Alebo sa zariadi ako vo vedľajšom príspevku http://zivot.poradna.net/file/view/146-17425902-10 208908975867683-7526527096701543504-n-jpg
Udělalo se mi nějak zle
Nedá se nic moc dělat.Jako finančně nezabezpečená nejsi schopna samostatně žít a to ani po 18.tém roce. Je velké nebezpečí,že odchodem z domova dopadneš ještě hůře než nyní. Stačí se jen dostat pod vliv nějaké osoby,která tě klidně může zotročit,poněvadž žít samostatně po podnájmech a živit se za "své" vyžaduje dost vysokou PRAVIDELNOU měsíční finanční částku,cca 20k. Nebo se stát bezdomovcem v mladém věku.
A jak tě deptá? Je to na sociálku nebo ti nedovolí, aby sis domů brala přítele se kterým máš vážný vztah a chce po tobě, abys po sobě uklízela a chodila do školy a je to spíš na velký bič a malý dvůr?
Máš recht - pro některé je naprosto infarktová situace, aby po sobě jen uklidil, natož aby po něm rodič chtěl i cosi víc.
Uklizím normálně celý dům.. ale nebavím se tu jen o tom.. nevadí mi ani tolik, že musím uklízet, spíš to psychické deptaní a neustalé nadávání mě i mému bratrovi.. bratr už byl u psychologů.. ja se zatím držim, ale už to taky nezvladám.. holt kdo to nezažije, tak si myslí, že my náctiletí jsme jen naštvaní na rodiče, že nás nechtějí někam pustit, ale troufnu si tvrdit, že tohle chování u nás doma není normální.. přece nemůže být normalní to, že je dítě zdeptané, stále brečí apod.
Většinou se tyto vlastnosti dědí,počkej až tohle tobě budě dělat tvůj puboš.
Ono hlavně v 16 letech si snad všichni potomci myslí, že jejich rodiče jsou ti nejdebilnější na světě. Sám jsem si tím prošel a za dekádu si to prožiju z druhé strany znovu.
Pravda no, pokud máš co do huby a kde spát tak to není tak zlé. Pokud to hodně nedáváš tak jít za někým jiným z rodiny kdo by o tebe stál to je asi jediná možnost, každopádně je to na domluvě s rodiči. Zajímalo by mě, čím přesně tě matka tak deptá. Když se vžiju do mých 16 let tak si nedovedu moc představit co by mi matka musela dělat abych s toho byl nějak poznamenaný. Neřeknu třeba v 8 letech kdyby mi matka nadávala každý den do kreténu apod... to by ve mě asi pravděpodobně něco zanechalo. Ale v 16 máš přece tak nějak všechny na háku a svoji hlavu.
Už jen to, že máš zařízení ze kterého píšeš + internet je důkaz, že zase takovou vojnu doma nemáš
Tak úplně na háku to mít už nejde.. na zařizeni z kterého píšu jsem si vydělala sama, internet mám, protože ho použivají i rodiče, tudíž je pro domácnost potřebný.. táhne se to už od mala, nadávání, sekýrování, zákazy, nikdo doma nebral moje názory.. to bylo a je na denním pořádku.. postupem času jak jsem začala stárnout tak jsem si to začala brát a uvědomovat čim dal tím víc.Narušuje to moje vztahy s dalšími lidmi, nedokážu k nim být otevřená a nic.. a to už mi vadí, protože když to mění mě v něco, čim být nechci, tak už to je moc. Nechci být jen loutka..
Fakt sú na teba rodičia takí zlí? A tak to bolo vždy, alebo sa niečo zmenilo? Možno majú nejaký dôvod, ja neviem. Možno sami majú nejakí problém, fakt neviem.
Ale lepšie by bolo sa pokúsiť tie problémy riešiť, ako utekať. Lebo kdekoľvek inde budeš čeliť zase iným problémom, aj väčším.
I kdyby se odstěhovat šlo,tak si spočítej,kde a za kolik máš možnost bydlet a jíst a jestli se na to dá někde po brigádách při škole vydělat,to máš odhadem tak 10000 měsíčně a každý měsíc!Jsi schopná to splnit?Možná ten úklid doma i řeči okolo budou časově i psychicky snesitelnější,než někde na brigádě tvrdě makat a poslouchat rozeřvané šéfy.Protože jestli nejsi plnoletá,moc šancí na práci nemáš a tak budeš muset dělat někde brigády napůl nebo úplně načerno,takže budeš muset držet pusu,jinak Tě tam vyhodí.A postěhuješ se zpátky domů.Případně necháš školy,se chytneš nějaké party,co Tě ubytuje a nakrmí i zadarmo,ovšem včetně drog a kriminální činnosti,možná i prostituce,kde se vydělat ovšem něco dá.
Rozmysli si to,život máš jen jeden,ne jako v PC hrách.