Uklizím normálně celý dům.. ale nebavím se tu jen o tom.. nevadí mi ani tolik, že musím uklízet, spíš to psychické deptaní a neustalé nadávání mě i mému bratrovi.. bratr už byl u psychologů.. ja se zatím držim, ale už to taky nezvladám.. holt kdo to nezažije, tak si myslí, že my náctiletí jsme jen naštvaní na rodiče, že nás nechtějí někam pustit, ale troufnu si tvrdit, že tohle chování u nás doma není normální.. přece nemůže být normalní to, že je dítě zdeptané, stále brečí apod.