U mě to začalo po střední. Na střední to bylo víceméně v pohodě, nějaké to sebevědomí tam bylo, měl jsem kamarády, kamarádky, .. Jenže potom se každý vydal svou cestou a já ztratil kontakt se všema. Postupem času jsem se uzavřel do sebe, začal se soustředit spíš na online svět, na to jak vystupuji na internetu. Naučil se celkem obstojně psát, nakonec to ale došlo tak daleko, že jsem přestal navazovat kontakty v reálu, bylo mi nepříjemné mluvit s lidma, které neznám a nějak se smířil s tím, že to tak už zůstane.

Pak se po letech objevila ona, snažím se vše napravit, udělal jsem spoustu skvělých věcí, ale ten osobní kontakt s ní nedokážu zatím zvládnout. Došlo to tak daleko, že jsem jí napsal, že bude lepší (mimo jiné), když na mě zapomene, .. nechci aby se kvůli mě trápila a ztrácela čas. I přesto to nechce udělat a chce mi pomoct, .. čehož si vážím asi nejvíc a věřím, že je ta pravá. Musím se snažit, po krůčcích to překonat.

Ono není nejsnažší o tom psát, veřejně a ještě k tomu na poradně, kde si posledních pár let zakládám na tom, abych zapadl a měl nějaké slušné vystupování. Jsem tu mezi Vámi rád a vážím si toho, že jste mě nepotopili. Mockrát Vám děkuji.