Zdravim, odhlasil jsem se, protoze je mi neprijemne to resit, tak snad vam to nebude vadit.

Zkracene jde o to, ze uz nejake ty roky jsem dost uzavren do sebe, mam strach komunikovat s cizima lidma (osobne, nekdy i pres telefon), pokud takova situace nastane, je mi uzko, nevim co rict, tresou se mi ruce a dela zle. To same zazivam i ve vecech jako navsteva lekare (byt si jdu treba jen pro nejake potvrzeni). Nejvetsi problem je, ze takove stavy zazivam i den pred nejakou domluvenou schuzkou, je mi az na zvraceni, potim se, tresu, rychle mi busi srdce, .. Vetsinou to skonci tak, ze nikam nejdu.

U psychiatra/psychologa jsem nebyl, nejen ze pri pomysleni na to, se dostavam do techto stavu, ale myslim, ze si to nemuzu ted ani dovolit. V planu to mam.

K jadru pudla. Zitra mam schuzku s jednou nejmenovanou slecnou (na ktere mi dost zalezi(jak na ni, tak na samotne schuzce)). Zname se delsi dobu, ale jen pres internet, hry, nikdy jsme se nevideli osobne. Necekam od toho nic, nedavam si nadeje, v podstate se dost podcenuji a ocekavam, ze to nedopadne dobre (nic ze sebe nevymacknu, udelam nebo reknu neco spatne, ..). Ve stavu, v jakem ted jsem, bych nepral normalnim jedincum byt. Uz jen, ze se odhodlavam jit, je u me docela velky uspech. Je mi to trapne, citim se jak blazen, ale tak to mam. Ona o mne vi hodne veci, vcetne techto horsich vlastnosti, i presto me chce poznat (ani to me ale neuklidnuje). Nejneprijemnejsi je, ze mi je uz hezkych par let pres 20, o to vic mam pocit, ze uz je na vse pozde a radsi bych snad mel jen dozit, nekde v povzdali.

Mozna by se tu nasel nekdo, kdo zazival/zaziva neco podobneho, nekdo kdo by mi dal nejakou radu, jak se hodit do pohody a nezkazit vse vic, nez je treba. Mam si dat panaka? dva? tri? Nebyt toho hodne neprijemneho stavu, ve kterem jsem a urcite i zitra budu, by bylo vse v poradu, .. nevim ale jak se ho zbavit, nejde mi to, i kdyz strasne chci :(