Ahoj, určitě na tom nejsi tak zle jako já kdysi . Zblblý z knížek jak jsou ženy křehké, nesmí se jim nadávat, ne tak uhodit ani pohledem jsem byl hodně nesmělý. Na diskotéky jsem nechodil, do hospod taky ne. Přes prázdniny jsem měl v jiném prostředí dost příležitostí, ale na nějaké intimnosti jsem byl prostě nesmělý, nevěděl jsem jak přestat být kamarád a být něco víc. Nevěřil jsem že by mne některá mohla chtít, i když se mi některé dost líbily. Pak jsem jednu potkal v půjčovně CD, jiskra přeskočila. Za rok jsme měli svatbu. Bylo mi 27. Teď máme šikovnou 18 letou dceru a 16 letého syna. Myslím že by mi to balení teď šlo líp ale nehledám, jsem spokojený, i když šance by byly. Hlavní co jsem pochopil že si je tak nesmím glorifikovat, že se jedná o člověka podobného mně, i když o dost hezčího .

Tvoje situace - dej šanci některé z pracovního prostředí - někam si zajít, pak přespat v hotelu. Zůstat tam o víkendu, jednou práce okolo baráku můžeš vynechat. Uvidíš. Třeba se nějaká najde, přestěhuješ se za ní nebo ona za tebou. Předbíhám, vím, ale pokud s nějakou začneš chodit i to přijde na přetřes. Nebo změň práci, dojíždění je stejně otrava. Budeš mít na hledání víc času, jen těch příležitostí nemusí být tolik, ale může. Držím palce.