Díky za reakci.

Právě toho pomalého odloučení se bojím, že by nám pak na sobě mohlo přestat záležet a co potom? Na druhou stranu - každý jdeme studovat do jiného města, kde i kdybychom chtěli, potkáme se maximálně 4x do měsíce, pomineme-li svátky a prázdniny. Takže ono se tím už podle nás nic moc nepokazí, pokud to zkusíme. Nebo ne?

Chceme vůči sobě zůstat "citově věrní", tedy nenavazovat žádný vztah, jen takové ty letmé známosti na zábavách, když se člověk třeba opije, že. Říkáme si právě, že nám mohou vyjít tyto 2 scénáře:

1) Párkrát se podvedeme, nebudeme to řešit, bude to v pohodě, 3-5 let (dle studia) to když tak přežijeme a pak spolu budeme normálně dál, pokud to ten čas vydržíme.

2) Párkrát se podvedeme, pak jaksi ztratíme ten cit k sobě, definitivně se už rozejdeme s tím, že se "možná" někdy můžeme k sobě třeba po škole vrátit. Ovšem si už každý budeme moct hledat partnera. O to by podle nás byl pravý rozchod jednodušší, protože by se koneckonců až tolik nezměnilo, krom toho, že bychom neměli člověka i na to všechno ostatní (povídání, taky teda sex, společné aktivity, porozumění jeden druhému apod.). Snad jsem to vysvětlil jasně.