Věrnost - volný vztah - váš názor
Ahoj,
mám přítelkyni 3 roky a je nám teprve 19 (oběma), jsme spolu tedy od 16. Celkem jsme se bavili obecně o vztazích a o tom, jak to bude dál (každý teď budeme v jiném městě), co jsme kdo prožili apod. A dostali jsme se k názoru, že každý máme obecně hrozně málo takových těch zážitků, kdy člověk jde na zábavu, udělá nějaké kraviny, třeba se s někým, lidově řečeno, vykůsne a nic víc. Nikoho jsme před sebou ještě neměli, krom nějakých malých pus apod.
Tak nás napadlo, že bychom náš vztah, abychom si oba něco užili, podali jako "volný", a tím pádem bychom se mohli podvádět s tím, že budeme stále spolu.
Jak nahlížíte na takovou věc? Přijde Vám to normální? Vidíte v tom nějaká větší rizika?
Předem děkuji za odpovědi!
Připomněl jsem si refrén jedné dechovky:
R: Mládí nevybouřené tropívá neplechu
já se proto né a né nechci vdát ve spěchu
bílá vlečka pár let počká
mládí nevybouřené chce svůj čas a tečka.
Z výšin svého věku se domnívám, že vztah se má vyvíjet. A pokud se nevyvíjí, tak přejde (myslím že je to od MUDr. Plzáka) do přechozeného vztahu. Pokud ten vztah budete brát jako "volný" pravděpodobně přejde do stavu "žádný".
Pokud nebudete mít žádné závazky, třeba vlastní byt s hypotékou, nějaké potomky a tak, ve vašem věku to nebude žádná tragédie, budete oba o něco chytřejší při hledání nových partnerů.
Díky za reakci.
Právě toho pomalého odloučení se bojím, že by nám pak na sobě mohlo přestat záležet a co potom? Na druhou stranu - každý jdeme studovat do jiného města, kde i kdybychom chtěli, potkáme se maximálně 4x do měsíce, pomineme-li svátky a prázdniny. Takže ono se tím už podle nás nic moc nepokazí, pokud to zkusíme. Nebo ne?
Chceme vůči sobě zůstat "citově věrní", tedy nenavazovat žádný vztah, jen takové ty letmé známosti na zábavách, když se člověk třeba opije, že. Říkáme si právě, že nám mohou vyjít tyto 2 scénáře:
1) Párkrát se podvedeme, nebudeme to řešit, bude to v pohodě, 3-5 let (dle studia) to když tak přežijeme a pak spolu budeme normálně dál, pokud to ten čas vydržíme.
2) Párkrát se podvedeme, pak jaksi ztratíme ten cit k sobě, definitivně se už rozejdeme s tím, že se "možná" někdy můžeme k sobě třeba po škole vrátit. Ovšem si už každý budeme moct hledat partnera. O to by podle nás byl pravý rozchod jednodušší, protože by se koneckonců až tolik nezměnilo, krom toho, že bychom neměli člověka i na to všechno ostatní (povídání, taky teda sex, společné aktivity, porozumění jeden druhému apod.). Snad jsem to vysvětlil jasně.
Ber to tak, že před plyšákem kluci v tvém věku šli na dva roky na vojnu. Mnozí měli vážnou známost, někteří i ženatí třeba i s potomkem. Buď ty dva roky jim to vydrželo nebo ne.
Moje zkušenost: Po dvaceti jsem se seznámil s jednou dívkou, pár let jsem se pokoušel s ní chodit, ale nevyšlo to, životní partnerku jsem si našel až po třicátém roce. A vůbec nic jsem nezmeškal.
Jasně, chápu tě. Děkuji ti za reakce, rád si ještě ovšem vyposlechnu názory ostatních.
Takové drobné riziko tady je,že budeš třeba vychovávat dvojčátka jejichž otec bude třeba Venca Novák z protějšího domu. Jinak,takové naivní pohledy na život omlouvá váš nízký věk.
Rozhodně děti neplánujem (pokud nám to vydrží) minimálně nejbližších 5 let. Oba dva jsme jinak zastánci potratu (proč mít dítě, které by mělo vyrůstat v chudé rodině a mělo by se samo trápit a mělo by trápit i rodiče, když se může jít na potrat, rok či dva roky počkat, udělat si zázemí a pak začít). A s testem ohledně DNA taky není problém.
Vím, že jsme mladí a pravděpodobně vidíme svět příliš růžově. A čím jsem paradoxně starší, tím více si uvědomuji, jak jsem blbý a naivní. Ale o tom je život, ne? Stále se zlepšovat, nějak růst, hledat si vztah a snažit se budovat si život. Je možné, že nám to nevyjde, ale taky nám to může vyjít.
Na 99% volny vztah prejde na zadny vztah. Budete kazdy jinde, tam poznate spoustu dalsich lidi, akce atd. Jeden z vas nebo oba se tam zamiluje do nekoho jinyho..s kterym bude travit vetsinu volneho casu .. a tzv. volny vztah zanikne zcela.
Nazor, na kterem jste se shodli - v prekladu znamena "nudis me, chci zkusit neco jinyho".
A prece kdyz holku miluju, tak se mi asi nebude libit, kdyz mi ji bude obskakovat nekdo jiny.. --> ukoncit vztah
Mně se to úplně nelíbí, ale nepřijde mi, že je moc jiná možnost. Jsme ještě příliš mladí na to, abychom spolu bydleli, založili si rodinu a tak. Na druhou stranu znám dost párů a lidí, co spolu byli, pak se odloučili i na několik let a pak se k sobě vrátili. Prakticky o toto nám jde.
Víme totiž, nebude moct být spolu, jelikož budeme pro sebe celkem geograficky nedosažitelní, takže udržovat takový vztah několik let není nic moc.
Rozhodně neříkám, že zde není riziko, že se už nikdy nesejdeme. Spíš říkám, že když už máme být od sebe, tak je dobré se na tom aspoŇ domluvit takto v dobrém s tím, že si necháme nějakou tu šanci do budoucna. Nebo ne?
Jinak mně samotnému se třeba nelíbí představa, že by s někým spala. Zas třeba nechápu, že jí to "nevadí" (spíš je schopná to překousnout).
Chápu, že toto je hrozně filozofické téma a možností je dost a většina z nich pro nás dva jako pár končí špatně. Ovšem jsou zde i možnosti, kdy bychom si mohli zachovat to, co celou dobu budujeme a mohli bychom být, snad, šťastní. Sice statistika obecně naznačuje něco jiného, ale to neznamená, že se o to nemůžeme snažit. Proto taky chceme jít pro rady ostatních lidí, abychom byli co nejmoudřejší a neudělali hned nějakou chybu.
Ale děkuji za názor.
V podstatě si oba myslíte:Dobře,budeme spolu,než si najdu někoho lepšího.Zatím to takhle necháme,lepší někdo než nikdo.
Pro hodně lidí to asi takto vyzní to. Ale jak jsem psal již výše - chceme sobě navzájem zůstat "emocionálně věrní" - i když vím, že emoce moc ovládat nejdou, tak to za pokus stojí. My to chceme hlavně udělat tak, že se jakoby "rozejdeme", oficiálně ten vztah mít nebudeme, ale na druhou stranu nechceme začít s nikým jiným chodit.
Problém je, že člověk city často neojebe a láska je prostě láska a je dost možné, když každý jdeme studovat jinam, že tam potkáme někoho lepšího, no.
Pokud byste byli do sebe opravdu zamilovaní, tak by vás něco takovýho vůbec nenapadlo. Jste spolu jen kvůli tomu, abyste někoho měli. Do té doby, než potkáte někoho jinýho.
Oba dva jsme celkem realisté a víme, že teď spolu nebudeme moct být, takže hledáme alternativní cesty. Já to vidím spíše takto.
Ale spíše chceme být zatím nějak spolu, pak potkat nějaké jiné lidi a pak se k sobě zase vrátit, jak bude možnost. Snad to vyjde, ale je prostě dost pravděpodobné, že ne, no.
Pokud takto uvažujete, ukončete to, nemá to žádnou perspektivu.
Proč by to nemělo perspektivu? A proč to hned končit?
Přece i když to skončí (někdy později), nemůže to dopadnout hůř, než kdybychom skončili rovnou, no ne? Co můžeme ztratit?
Protože nemá.
Takový vztah nemůže fungovat ani náhodou. Buď to píšeš, že tě do toho volného vztahu tlačí partnerka, která si teď našla něco lepšího, ale ještě si není úplně jistá, jak jim to bude pasovat. A nebo si jistá je a nechce ti to tak natvrdo předhodit.
Nekončit to může mít z tvé strany jen jediný důvod. Že k sexu momentálně nic jiného nemáš, že nakonec udělat si dobře i s neperspektivní partnerem není zas tak špatné.
-----
Ale mně to tak zvenčí připadá
Třeba to tak nemáte
Jinak jsem to zapomněl napsat několika lidem - děkuji za vyjádření a Váš názor. Byl bych ovšem rád, kdybyste třeba i nějaké své důvody/názory více rozvedli, jestli by Vám to nevadilo, děkuji.
Co chceš rozvádět? Myslím, že je tu zmínka o pěti letech (vysoké školy?), to je dost dlouhá doba, stát se může leccos i to, že někdo z vás nedostuduje.
Že se víceméně všichni co tu diskutujeme shodujeme, že vám dvěma ten vztah nemusí vyjít ještě neznamená, že zrovna vám dvěma ten vztah nevyjde a že si zachováte věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku, že se budete milovat a ctít po celý váš život, dokud vás smrt nerozdělí.
Znám lidi co vystudovali VŠ jako ženatí nebo vdané a měli i děti.
To mi připadá, jako bys chtěl rozvádět, jaká čísle bys měl vsadit do sportky, abys určitě vyhrál jackpot.
Asi máš pravdu, shrnul jsi to celkem dobře.
Díky za komentář.
... a studovali VŠ v Plzni.
Náhodou ne, vím o jedné co vystudovala v Praze medicínu a o jedné co taktéž v Praze vystudovala ekonomku.
Tak to by spolu asi vydrželi,někteří tam vystudovali celou VŠ za jedny prázdniny.
Je to cesta do pekel.
Všem děkuji za odpovědi. Máme nad čím přemýšlet.
Už se tu člověk asi nic nového nedozví a téma tedy mohu považovat za uzavřené, ale stejně, pokud by to nevadilo, bych ho rád nechal otevřené. Třeba sem ještě někdo něco vloží a bude mít zajímavý názor. Co pár dnů si to vždycky přečtu, dokud to nezmizí z 1. stránky.
Takže děkuji a zatím.