Mohl by mít venkovní kočku. Prvního kocoura co jsme si pořídili jedno léto jsme měli až do podzimu dalšího roku jen venku ve vyhřívané zateplené boudě s termostatem, ale denně jsme se mu věnovali. Měl jsem z toho obavy, ale když jsme ho zkusili pustit domů měl pro začátek vyčleněnou jen vstupní místnost. Jak on se na nás díval na Štědrý den když jsme byli vedle v obýváku u stromku... Normálně se k nám pak otočil nasupeně zády . Ale pomalu jsme si na sebe zvykali - kočky se dají vycvičit kde můžou a kde nesmí, že nesmí nikde skákat (kdyby vyskočil na stůl letěl by zavřeným oknem z patra , a on to věděl, slíbil jsem mu to), stačí zvýšit hlas a doprovodit to gestem, třeba zvednutím ukazováčku. Pak se nám ztratil tak jsme si další rok pořídili další kotě. To chodilo ven jen spát a proběhnout se, ale naštěstí se rychle naučilo co nesmí, skákalo jen po parapetech. Ještě nemělo ani rok a bylo vychované. To kotě - kočka - kocour se musí hlavně zabavit, pořídit mu nějaké klidně malé bidýlko se sisalovým lanem, hrkací hračky, atd. Vždy jsem byl na psy, ale takový chytrý kocourek co když na něj mluvíš ti odpovídá, to je paráda.