Jezevčík, aneb konec svobodného demorkatického života u nás
Dobrý den lidi místní či nemístní, mám takovou bolístku na srdci se kterou se moc nemohu vypořádat a věřím, že alespoň jednoho člověka tady mé břemeno zaujme a/nebo pobaví.
K problému,
Jsem jednoduchý člověk, často samotář snad se dvěma zájmy, tudíž kočky a auta (pro jednoduchost nebudu rozvádět), moc od života nehledám, chci jednu kočku, jedno fajn auto a nějákou slušnou práci, což vzhledem k tomu že sem na vejšce snad bude, ale to je jiný příběh. Pár let, vzhledem k tomu že jsem student a nežiju sám, už přemlouvám rodiče zdali bych si mohl pořídit kočku, ale s tím že bych se o ni staral se vším všudy. Jakože sakra, je mi jednadvacet, vím že se o ni budu muset starat celou dobu a rizika sem si uvědomoval. Ale ne, zvířata do baráku nesmí... Nu a já to akceptoval, jsme celkem v pohodě fungující rodina a tak nemám potřebu vytvářet nějáké zbytečné konflikty. A jak sem řekl, moc od života nechci. Taky jsem rozumný člověk a asi k tomu že zvíře do domu nepatří je nějáký důvod.
A on asi byl. Donedávna. Než si táta řekl že bude myslivec a pořídil si čistokrevného jezevčíka. Štěně. Ok, dobrá. Už jsme jednoho psa venku měli. Smířím se s tím.
Nesmířím. Ten z***enec malý tu se mnou bydlí. Takže nejen že mám deprese z toho že mě byla kočka zamítnuta ale tahle drahá koule chlupů si tu může žrát mé levné čínské boty, ale taky musím dávat pozor pod nohy abych tu potvoru malou náhodou nezašláp až pudu kolem protože ten šmejd má rodokmen delší jak můj seznam antidepresiv a antipsychotik.
Neberte to zle, já jsem krajně stabilní jedinec, ale tohle mne trochu pokuckalo nervy. Zvlášť když sou všichni happy včetně mojí maldší sestry ze štěněte a já tu zapíjím Lexauriny whiskou se sousedovou kočkou. Ne, tohle fakt není pro mě. Já bych se s tím psem i smířil, co mě ale štve je to pokrytectví že zvířata do domu nesmí dokud je nekoupí otec. Co hůř, ani mi o tom nic neřekl. Já vím že nikde není napsaný že mi musí říkat všechno, ale snad to jde říct líp než "mimochodem, máme jezevčíka". Vždyť já bych toho psa měl i rád, štěňata sou hravá a roztomilá. Ale když má větší privilegia jak moje kočka kterou sem chtěl adoptovat a nakonec sem musel odříct.... Argh....štve to.
Já bych ten žal zapil ještě víc, ale mám strach že když se přestřelím vodkou jak strejček brežněv, tak bych nechtěně tu kouli zašlápl a to by asi dobré nebylo. A tak tu sedím sám, střízlivý a bezkočkovatý protože už i ta sousedova mě opustila.... A přemýšlím jak se mám smířit s tím že jezevčík má větší práva jak já..... Nevíte někdo jak se mám pokusit dál žít aniž bych vypadl ze školy a šel pracovat?
Najdi si kočku dvounohou, s pořádnýma kozama, pak ti bude zase fajn.
Bohužel nejsem na pořádné kozy, drahý pane, a taková pořádná kočka stojí víc jak všechny moje sny dohromady, takže bohužel budu muset odmítnout.
On všechen ten tanec okolo štěněte časem pomine. Jezevčík tak po roce a půl přestane kousat pantofle a vše ostatní v dosahu. Pak se začnou dohadovat členové domácnosti kdo má venčit atd. Pokud máš o chov koček zájem tak můžeš docházet někde v okolí do útulku pro kočky a tam pomáhat. Jinak osobně s chovem kočky v domácnosti nesouhlasím. Jezevčík má výhodu, že nedosáhne na stůl, nevyskočí na sedačku, nešplhá po záclonách, nebrousí si drápy na nábytku atd.
Nas kocour po zaclonach nesplha a drapy si zpusobne brousi venku. Domu chodi hlavne chrapat (zejmena v zime) a somrovat jidlo. Neni on taky jezevcik?
Mohl by mít venkovní kočku. Prvního kocoura co jsme si pořídili jedno léto jsme měli až do podzimu dalšího roku jen venku ve vyhřívané zateplené boudě s termostatem, ale denně jsme se mu věnovali. Měl jsem z toho obavy, ale když jsme ho zkusili pustit domů měl pro začátek vyčleněnou jen vstupní místnost. Jak on se na nás díval na Štědrý den když jsme byli vedle v obýváku u stromku... Normálně se k nám pak otočil nasupeně zády
. Ale pomalu jsme si na sebe zvykali - kočky se dají vycvičit kde můžou a kde nesmí, že nesmí nikde skákat (kdyby vyskočil na stůl letěl by zavřeným oknem z patra 
, a on to věděl, slíbil jsem mu to), stačí zvýšit hlas a doprovodit to gestem, třeba zvednutím ukazováčku. Pak se nám ztratil tak jsme si další rok pořídili další kotě. To chodilo ven jen spát a proběhnout se, ale naštěstí se rychle naučilo co nesmí, skákalo jen po parapetech. Ještě nemělo ani rok a bylo vychované. To kotě - kočka - kocour se musí hlavně zabavit, pořídit mu nějaké klidně malé bidýlko se sisalovým lanem, hrkací hračky, atd. Vždy jsem byl na psy, ale takový chytrý kocourek co když na něj mluvíš ti odpovídá, to je paráda.
Tak si najdi babu bez koz a takovou, která neočekává, že pro ni budeš chodící peněženka. Jsou takový, akorát se s nima musíš začít bavit, abys je potkal.
Opravdu, s bábovkou budeš mít jinej pohled na svět.
Nevěř tomu,je plno děvčat,co by si vážily dobré partie. I domek by jsi třeba získal. Jenže takové dívky nesmíš hledat u tatérů,na diskotékách,ale na vesnické zábavě. Kupodivu to stále funguje. K čemu ti bude atraktivní baba,co třeba ne....ká.
Tesim sa na kvalitne tipy ako zit a nepracovat, karel urcite nieco vymysli.
Jeden ti dám : Být důchodce a nemusíš ... nic. Není lepší doba.
Tak cesky duchodce spis hleda jak “přežít” než žít..
Proč? Když vidíš ty plný košíky ve čtvrtek v Kauflandu, tak řeči o přežití dostávají silnou kulhavku.
Moji rodičové jsou už oba v důchodu a vcelku si ho užívají.
Souhlas,plusko dát nemůžu. Spíše takové důchodce je nutné brát,že hospodaří s důchodem.Je známá věc,že takový čtvrteční vozík v Kauflandu výjde o hodně levněji,než stejný vozík nakoupený někde za rohem v nějaké Jednotě,nebo Brněnce.
Sice to hovězí bylo zlevněný, ale furt stálo dvojnásobek vepřovýho. Kdyby neměli prachy, tak toho hovězího neberou hned 4 balíky, ale spokojí se s vepřovým.
Nesmíš mít přehnané nároky a chodit po zemi. Jistě,hypotéku ani Ferrari neplánuji. Ty řeči o chudých důchodcích je jen výsledek chování jejich dětí a vnuků. Znám důchodce,kteří 30let drželi byt pro vnuky a ti ho pak obratem prodali.
Ano,takhle to udělal můj tatínek,odkázal domek synovi od mého bratra,tj, vnukovi.Jen tatínek,zemřel,vnuk domek prodal.Co na to říci?
Já ti rozumím a morálně tě podporuji, víc udělat nedokážu. V kočka-pes dilematu to mám naprosto jednoznačně, pes nám nesmí přes práh baráku. Ale mám to jednoduché v tom, že s manželkou tohle máme společné a děcka s námi už dávno nebydlí (a nikdy psa nechtěli, vždy jsme byli čistokrevná* kočičkářská rodina).
-----
*nepočítám mňam králíky
Co ti připadá nesvobodné a nedemokratické na tom, že si majitel bytu určuje, jaké zvíře bude doma chovat a jaké ne ?
Tvoji rodiče se rozhodli, že tam budou chovat tebe a psa a žádné další zvíře netřeba.
Jakmile se odstěhuješ a budeš bydlet ve vlastním, tak si zase ty budeš určovat, co v bytě bude a co ne a nikdo jiný ti do toho nebude moct kecat.
Logika tohoto procesu je celkem snadná na pochopení si myslím.
Víš co?Když máš takovéto starosti,zajdi za psychologem.Já mít takové starosti,jako ty,tak si výskám.