Dobrý den lidi místní či nemístní, mám takovou bolístku na srdci se kterou se moc nemohu vypořádat a věřím, že alespoň jednoho člověka tady mé břemeno zaujme a/nebo pobaví.

K problému,
Jsem jednoduchý člověk, často samotář snad se dvěma zájmy, tudíž kočky a auta (pro jednoduchost nebudu rozvádět), moc od života nehledám, chci jednu kočku, jedno fajn auto a nějákou slušnou práci, což vzhledem k tomu že sem na vejšce snad bude, ale to je jiný příběh. Pár let, vzhledem k tomu že jsem student a nežiju sám, už přemlouvám rodiče zdali bych si mohl pořídit kočku, ale s tím že bych se o ni staral se vším všudy. Jakože sakra, je mi jednadvacet, vím že se o ni budu muset starat celou dobu a rizika sem si uvědomoval. Ale ne, zvířata do baráku nesmí... Nu a já to akceptoval, jsme celkem v pohodě fungující rodina a tak nemám potřebu vytvářet nějáké zbytečné konflikty. A jak sem řekl, moc od života nechci. Taky jsem rozumný člověk a asi k tomu že zvíře do domu nepatří je nějáký důvod.

A on asi byl. Donedávna. Než si táta řekl že bude myslivec a pořídil si čistokrevného jezevčíka. Štěně. Ok, dobrá. Už jsme jednoho psa venku měli. Smířím se s tím.

Nesmířím. Ten z***enec malý tu se mnou bydlí. Takže nejen že mám deprese z toho že mě byla kočka zamítnuta ale tahle drahá koule chlupů si tu může žrát mé levné čínské boty, ale taky musím dávat pozor pod nohy abych tu potvoru malou náhodou nezašláp až pudu kolem protože ten šmejd má rodokmen delší jak můj seznam antidepresiv a antipsychotik.

Neberte to zle, já jsem krajně stabilní jedinec, ale tohle mne trochu pokuckalo nervy. Zvlášť když sou všichni happy včetně mojí maldší sestry ze štěněte a já tu zapíjím Lexauriny whiskou se sousedovou kočkou. Ne, tohle fakt není pro mě. Já bych se s tím psem i smířil, co mě ale štve je to pokrytectví že zvířata do domu nesmí dokud je nekoupí otec. Co hůř, ani mi o tom nic neřekl. Já vím že nikde není napsaný že mi musí říkat všechno, ale snad to jde říct líp než "mimochodem, máme jezevčíka". Vždyť já bych toho psa měl i rád, štěňata sou hravá a roztomilá. Ale když má větší privilegia jak moje kočka kterou sem chtěl adoptovat a nakonec sem musel odříct.... Argh....štve to.

Já bych ten žal zapil ještě víc, ale mám strach že když se přestřelím vodkou jak strejček brežněv, tak bych nechtěně tu kouli zašlápl a to by asi dobré nebylo. A tak tu sedím sám, střízlivý a bezkočkovatý protože už i ta sousedova mě opustila.... A přemýšlím jak se mám smířit s tím že jezevčík má větší práva jak já..... Nevíte někdo jak se mám pokusit dál žít aniž bych vypadl ze školy a šel pracovat?