Pro ty co mají trauma z odběru krve, bych doporučil exkurzi na dialyzační středisko (umělá ledvina).
Bohužel mě to potkalo a chodím si tam "odpočinout" každý druhý den. Nic moc, ale lepší, než bejt mrtvej.
Přijdu umístím se na dial.křeslo a přijde sestra se dvěma jehličkami, s napojenými hadičkami. Každá jehla má průměr 1,8 mm.
Jen tak jako by se nic nedělo, ty jehly vpíchne asi 10 -20cm od sebe do žíly na ruce. Jednou jehlou jde krev do stroje a druhou zpět.
Ani to moc nebolí, když si člověk zvykne. Vždy se na to dívám, jestli mi to píchá dobře. Většinou u toho vtipkuju, třeba průpovídky
"a je tam, paní starostová, můžeme si tykat". Nebo "sestři, to jsme si dneska dobře zapíchali co?"
Tak je tam i trochu sranda. A po pěti hodinách ty jehly zase vytáhne, já na tom nějakou dobu držím tampón, než se dírky zatáhnou a jdu domů.
Nesmím to brzo pustit. Občas se to někomu povede a je to hezkej krvetrysk. Viděl jsem dostřik až tři metry daleko. To pak přijde uklízečka, uklidí to a nikdo nad tou krví neomdlívá. Někdy se povede tím postříkat sestru. To pak mám kecy, jako třeba "Jani, tobě ty puntíky sluší" (tykáme si už). Chodím tam už dlouho, takže mám ruku děravou jak cedník. A odběr krve tou minijehličkou? To je takové pošimrání peříčkem