Škubání v hlavě a ve svalech
Zdravím, rád bych se zeptal jestli někdo nemáte zkušenosti s problémy, které by se podobaly těm mým. A případně jak je řešit?
Jde o to že už asi 4 roky mě trápí takové divné pocity uvnitř v hlavě. Popsal bych to asi jako škubání. Kromě toho mi škube i různě po těle ve svalech. Netrvá to neustále, jen třeba pár hodin, pak mám na chvíli klid. Dřív jsem nic takového nepociťoval, začalo to někdy během vysoké školy. Problémy se časem zesilovaly a dostal jsem z toho strach. Přišla nesoustředěnost a deprese a se školou jsem musel skončit.
Když jsem s tím s brekem přišel za obvoďákem okamžitě mě bez jakéhokoliv neurologického vyšetření poslal na psychiatrii, kde mi diagnostikovali úzkostnou poruchu. Rok jsem bral antidepresiva a léky na úzkost. Psychicky jsem se tak nějak srovnal nicméně záškuby jsem pozoroval dál - jen mi to bylo jedno. Antidepresiva jsem vysadil, ale léky na úzkost beru dál. Jednou bych je rád vysadil a žil bez nich tak jako dřív protože jsem po nich dost zblblý. Jen kdybych se zbavil těch záškubů... Roky užívám hořčík, vápník a B-komplex v naději že mě to toho zbaví, ale pořád bezvýsledně.
Teď už mám za sebou i základní neurologická vyšetření (rezonanci, EEG, EKG, EMG) a vše je v normě. Připadám si už jako hypochondr.
Nevíte někdo jak problém řešit? Co by to mohlo způsobovat? Předem děkuji za odpovědi.
Tohle ti tady nikdo spolehlivě a odpovědně nepomůže vyřešit.
V tomto Vám mohou pomoci pouze lékaři → osobně, nikoliv přes internet.
Jestli se Vám na postupech stávajících lékařů něco nezdá, nechte si svou zdravotní pojišťovnou
doporučit další odborníky ke konzultaci (případně k nim můžete přejít).
Nedávno jsem to udělal. Vesnickyho obvodaka, který mé problémy řešil pouze tím že mě poslal k psychiatrovi aby mi zacpal hubu lekama, jsem vyměnil za doktorku v Praze.
Nebude problém zde?
To si nemyslím. Podle příznaků to vypadá pořád spíš na nedostatek hořčíku
Mohlo by jít o nějaký druh epilepsie, EEG ho nemusí odhalit (z vlastní zkušenosti) - to by celkem sedělo na to škubání. Ale samozřejmě Vám to musí potvrdit neurolog - jenom chci říct, že EEG vyšetření, které trvá pár minut (nebo max pár desítek minut) a vy zrovna ty záškuby nemáte, tak se na EEG nemusí nic ukázat. Bohužel moje zkušenosti z celé naší rodiny jsou takové, že pokud opravdu nevíte kde je problém a nejedná se o zlomenou nohu nebo něco podobně na první pohled zjevného, tak pokud se nedostanete k opravdovému odborníkovi, tak se problém hledá dost dlouho a těžko a většinou /ne vždy/ je to logicky horší ve "vesnických" zdravotnických zařízeních, která se perou s nedostatkem odborného personálu.
Takže abych to shrnul - snažte se dostat na dobré neurologické pracoviště, kde Vás opravdu důkladně vyšetří a nebudou pouze přepisovat lékařské zprávy z předchozích vyšetření. Držím palce!
Pochopil jsem správně že někdo koho znáte nebo přímo vy jste měl epilepsii kterou na EEG neodhalili? Nicméně nakonec se to muselo někde prokázat že se o ni skutečně jedná. Nemám pravdu? Jak se to podařilo?
Co se týče toho EEG měl jsem to přímo u sebe, ale i u jiného člena rodiny že na EEG nic nebylo. U mne je to složitější sám nevím zda to je nebo není EPI i když neuroložka je o tom přesvědčená že ano. Nejsem tedy nějaký učebnicový příklad, dle kterého byste se měl řídit. Měl jsem jeden velký záchvat v cca 38 letech poprvé a bez předchozích jakýchkoliv potíží. Potom jeden slabý a potom už zase nic. Přisuzuji to únavě a nějakému záněru CNS + dalším faktorům které se asi sešly. Když jsem pátral co vše se dá dělat za vyšetření vím že např. na Bulovce vás zavřou třeba na týden s nějakou "helmou" na hlavě a měří Vás nepřetržitě...ale nevím zda je to vyšetření vhodné i pro Vás to si netroufám posuzovat - ale dle zkušeností je třeba některé lékaře k některým vyšetřením trochu dokopat...Samozřejmě může to být i psychický problém, ale i ten se dá řešit jen je potřeba přesně vědět co Vám je... já jsem to také nezjistil ale nyní problémy nemám a tak jsem rád že to řešit nemusím....
Také nevím jestli to je nebo není EPI, zejména proto, že jsem v to byl přesvědčený, ale doktor to po tom EEG vyvrátil. Pravda je, že odmalička zažívám takové 1-2 vteřiny trvající (nevím jestli to tak lze nazvat) záchvaty, kdy ztratím kontrolu nad svoji motorikou a nekontrolovaně se roztřesu. Stává se mi to cca 1x denně - zejména když uchopím nějaký předmět do ruky. Uvedu příklad - nesu hrnek s čajem a najednou se mi zničehonic nekontrolovaně roztřese ruka - spouští to asi strach z toho, že se mi to opět stane... během 2 vteřin se opět "uklidním" přičemž občas se poliju. Druhý příklad - když se mám někde podepsat. Vezmu propisku do ruky a nejsem schopný ji uvolněně držet a vklidu se podepsat. Roztřese se mi ruka a musím na ní zatlačit abych vůbec byl schopnej něco napsat - většinou teda kostrbatě. Nejhorší bylo vždycky psaní na škole. To jsem vyloženě nenáviděl. A už jenom fakt že se mám někde podepsat ve mě vzbuzuje nepříjemný pocit - že mě zas někdo uvidí jak s tím bojuju. A tyhle problémy mám já, brácha, máma, babička - každý v jiné míře, zkrátka to máme v rodině... Do toho mě trápí ty úzkostný stavy - mnohdy ani nevím důvod. Jak jsem již napsal, beru na to nějaký lék - Lyrica což je i zároveň antiepileptikum. Když jsem ho začínal brát začal jsem být celkem uvolněný a ty záchvaty téměř vymizely, ale poslední dobou se to vrací společně s úzkostmi přestože ho stále beru... Nerad bych zvyšoval dávku.
V tomto si opravdu netroufám radit doktor nejsem. Vím že léky na EPI je někdy potřeba vystřídat jinými aby zabíraly. Ale jestli to EPI je nebo je to něco jiného Vám nepovím...Může to být kombinace více problémů - většinou to tak bývá takže může to být částečně psychické a částečně nějaký další problém s CNS. Já ač jsem velkým odpůrcem protekce nakonec jsem se nechal rodinou přesvědčit a oslovil jsem přes známeho jednoho neurochirurga, který mi pomohl mimimálně tím že poslouchal co mu říkám a snažil se na to přijít. Sice se na nic nepřišlo a vypadá to že problém odezněl sám, ale poprvé jsem měl pocit že nejsem číslo, ale člověk případně partner v rozhovoru... ostatní lékaři si mleli tu svoji...
Druhá věc - když moje neuroložka zjistila, že jsem si byl sám schopen zařídit další přídavná vyšetření a konzultoval jsem to i jinde tak se ke mě začala také chovat trochu jinak... ale to je o lidech, nechci kritizovat naše zdravotnictví - ve srovnání s jinými státy na tom asi nejsme až tak špatně, ale mohlo by být lépe hlavně v přístupu k pacientům - ale asi je to i o nedostatku personálu a tím pádem méně času a moc papírování... jediná rada - zkuste to zkonzultovat někde jinde např. v nejbližší fakultní nemocnici - neměli by Vás odmítnout.
Hodně zdaru v novém roce!
Zatím jsem měl vždycky spíš pocit že doktory nezajímalo co jim říkám, většinou mi nejspíš moje problémy ani nevěřili, proto k nim mám trochu averzi. Možná to bylo zejména tím že jsem z vesnice a většina mých doktorů nebyla z žádnýho většího města. Problém je když se sami doktoři ani nesnaží na jádro problému přijít a jednají s vámi jak Vy říkáte jako s číslem. Člověk pak aby se nakonec diagnostikoval sám, pak si ale připadá jak úplnej hypochondr.
Nicméně děkuji za všechny odpovědi a též přeji hodně štěstí v novém roce!
Děkuji za odpovědi. Při vyšetření EEG jsem zaznamenal pár záškubů v hlavě a říkal jsem si v duchu: "Bože vždyť to tam přeci musí být vidět!" Doufal jsem že se věci konečně někam hnou. Proto mě potom šokovala zpráva že EEG bylo v normě. Stejně tak to bylo u rezonance cca rok zpátky. Takže se nic neprokázalo a já stále vím že nic nevím. Neurolog mi doporučil opětovnou návštěvu psychiatra a ani si se mnou nedohodl další termín návštěvy
Chápu to tedy tak že epilepsii neurolog vyloučil a podle mě si teď myslí že jsem si ty záškuby jen vymyslel.
Jinak pokud nejste přesvědčen o správnosti výsledků vyšetření, máte vždy možnost zkusit to u jiného lékaře... alespoň pro srovnání. Nemyslím že je potřeba objet celou republiku, ale ono je to hlavně o přístupu a o tom jak to lékař dovede vysvětlit a zda má vůbec chuť se o problému bavit nebo jenom psát zprávu a nezvednout oči od klávesnice (což je celkem časté)...