Obavy z odmítnutí - tábor
Zdravím, je mi 16 let. Mám téměř 7let diabetes 1.typu a tento rok uvažuji nad tím, že bych jela na tábor ke koním. Na tábory jsem jezdila, ale s ostatními diabetiky + byl jinak tématický. Jsem samostatná, vše zvládám.
Moje otázka tedy zní : Jak mám přemluvit mamku, aby mě pustila i na tento tábor, kde budu s diabetem jediná ?
Nikdy jsem po ní nic takového nechtěla, ale o tento tábor opravdu moc moc stojím. Mám obavy, že řekne ne.. jelikož jsem hodně dětská a myslí si, že to tam sama nezvládnu a já ji na jednu stranu chápu, že se bojí.?
Budu ráda za každý tip, jak ji přesvědčit.
Omlouvám se, pokud jsem svoji otázku zařadila špatně.
Podle mne neexistuje žádný způsob, jak člověka, který nechce něco udělat, přesvědčit, aby to udělal.
Jsem si vzpomel na serial Neviditelni:
"My v mafii mame dobry vztahy, chceme neceho spolecne dosahnout, vzajemne si vyhovet. Oni mi pomuzou radi."
"No a k cemu teda potrebujete ty slozky?"
"Kdyby mi nepomohli radi"
Ne ze bych to videl jako reseni tyhle situace(kdy si sakra myslim, ze v 16 si clovek muze rozhodnout, kde bude travit tabor), ale zpusobu jak nekoho presvedcit, aby neco udelal i kdyz nechtel, je neurekom.
To může napsat jenom žena
Mužům se to naopak stává velmi často.
Svou odpovědí jsem mínila, že by se o něco takového neměl nikdo ani pokoušet.
(Přijde mi to nefér.)