Něco se mi zhubnout podařilo (40 kg). Bez krabiček, bez jídelníčků, jen na základě vůle a selského rozumu. Jednoho dne jsem si řekl, že tohle už je moc a začal jsem, žádné dlouhé vymýšlení. Odboural jsem neustálé okusování čehokoli. Jím pětkrát denně, mám přesně určený čas, kdy jím. Jím v podstatě co chci, zastávám názor (a funguje mi na rozdíl od spousty vyžraných odborníků na diety), že když si dám občas řízek a nesežeru ho kilo, tak to nevadí, dokud mám vyrovnaný příjem a výdej. Ráno si dám energeticky poměrně vydatnou snídani, svačinu mívám lehkou. K obědu si dám bez výčitek to, co kolegové, odpoledne sním lehkou svačinu a večeřím v 6 hodin malou porci něčeho lehkého. Večeře byla první dva týdny trochu boj, hlava mi říkala, že budu mít v noci hlad a nutila mě sežrat všechno, co oči viděly. Po chvíli si člověk zvykne, že je tenhle strach neoprávněný, pokud mám vydatnou snídani a oběd, nemám ani po lehké večeři hlad ještě ráno. Po celý den přijímám hodně tekutin, hlavně k jídlu a vyhýbám se celodennímu hladovění s nárazovým vybílením lednice v 10 večer před spaním.
A to nejpodstatnější. Pokud chceš trvalou změnu, musíš trvale změnit životní styl. Ne držet půl roku dietu. Na to slovo už jsem alergický, neustále někdo v okolí drží časově omezenou dietu. V momentě, kdy se vrátíš k původnímu způsobu stravování, vracíš se k původní postavě. Proto mi připadá mnohem vhodnější metoda "nic neškodí, když je to s mírou", než sestavený jídelníček, který s odporem nějak přetrpíš.