Problémy s otčímem
Zdravím,
je mi 17 let a trápí mě problémy s mamčiným přítelem. Žijeme s ním necelé dva roky. Ze začátku se mi zdál naprosto v pohodě, dobře se s ním povídalo a bylo vidět, že mu na mamce záleží. To jsou hlavní důvody, proč jsem souhlasila, že se k němu odstěhujeme.
Jenže... Po necelém roce se mi začal do všeho navážet - do školy (kde moje nejhorší známka je 3), volného času, a intru. V tu dobu jsem si říkala v pohodě, dá se to vydržet. Pak jsem si ale před rokem našla přítele, který mě mimo jiné dostal z dlouhodobých depresí. Ale mamčin přítel se začal neskutečně navážet do našeho vztahu a do přítele samotného.
Prý nemám počítat s tím, že nám to vydrží a že je to určitě stejný hňup jako jeho táta. Ten je podle vyprávění pěkný sukničkář.
No a začal hlavně kecat do toho, jak často se vídáme - mimochodem, to bylo od začátku jednou nanejvýš dvakrát týdně a pokaždé tak na 4 hodiny. Přítel je z toho nešťastný a já taky. Nejvíc se bojím, že nám to takhle dlouho nevydrží, protože ho to přestane bavit, i když mě neustále ujišťuje o opaku.
Nedavno měl přítel maturitní ples. Měla jsem být jeho doprovod, takže se očekávalo, že tam budu od začátku až do konce. Jenže... kvůli němu jsem musela domů asi po dvou hodinách. Příteli to ublížilo a mě z toho bylo hrozně.
A pak mi nedávno mamčin přítel napsal, když jsem byla ve škole, že nemám co dělat na wifině, že se mám učit a že to mám vypnout, že si to pohlídá. Na čež mi už opravdu ruply nervy a vyjela jsem na něj, že to není můj táta, ať se nestará, a že toleruju že jsou s mamkou spolu - že se mají rádi, ale ať se mi přestane do všeho plést. A on se urazil.
Teď mu mamka musí lhát o tom, kde a s kým jsem, jinak by měl neskutečné kecy. Což měl i před tím, takže žádná změna.
Moje otázka zní... Mám se mu omluvit?... Je to snad ve mě? Defacto kromě dvou dnů co se s přítelem vidíme jsem pořád doma. Pořád. Kdybych někam šla, je to problém. A když jsem s přítelem, tak mu mamka nakecá že jsem kdovíkde. Takže nemůžu doma říct, kde jsme byli, co jsme dělali, co mi třeba dal k narozeninám, co mi dal jen tak, dárky od něj musím schovávat,... Už toho mám dost, a mamka mi s tím taky moc nepomohla, i když jsem jí o to několikrát prosila.
Děkuju za váš čas, a snad nejsem až takový blázen... A děkuju za případné odpovědi...
Můj názor je, že je špatné mu říct, že není tvůj táta, at se nestará - určitě o tebe zájem má, jako o dceru tvojí mamky a tak zaslouží uznání, že ten zájem má a myslím, že se i stará. Je špatné, že všechno ti haní (pomlouvá) - přítele, školní výsledky atd..
Myslím, že by bylo rozumné mu říct, že tě tvůj komentář mrzí, ale už jsi nevěděla kudy kam a tak jsi nevhodně vybuchla. Na stranu druhou se ho bez emocí optat, jestli mu do partnerů taky rodiče mluvili a pomlouvali je, o škole - jestli měl taky takové výsledky, aspon jako máš ty, kdy si myslíš, že se nemáš určitě za co stydět. A s tou wifi? Třeba sis hledala cosi na netu kvůli škole a chtěla sis cosi upřesnit.
A že komentuje tvého tátu, že je sukničkář? Bych ho požádal, at je táta jaký je, at o něm takto nemluví, dyt je to tvůj táta a máš tátu ráda. A tohle všechno, že tě zranuje. Podobně i o příteli - tvém. Máš ho ráda a že na něho otčím bude házet špínu? Se otčíma optat, jestli mu jde opravdu o to, abyste byli na nože?
Poděkuj mu za jeho zájem, ale že by sis s ním sama chtěla blíže popovídat o klukách. Netvrdím, že musíš zrovna o intimnostech, ale co třeba, že ti přítel dal k narozeninám - a jak se dívá on (otčím), co by asi udělalo radost tvojí mamce?
Ber názor nezávislého člověka - jsi v pubertě a za pár let se na vše budeš přece jen dívat jinak, než jak to vidíš ted.