Obavy / Stres / Seznámení / Francie / Stáž (1. ČÁST)

Ahoj.

Jde o to, že dnes kolem 17:30 odjíždím autobusem na 3 měsíční stáž do Francie, a to s lidmi, které jsem v životě neviděl a které neznám.. hned vysvětlím.

V únoru letošního roku se na hotelové škole, kde studuji, roznesla nabídka zahraniční praxe do Francie, která je od 16 let (což už mám), nicméně podmínkou bylo dokázat, že jakž takž umím mluvit francouzsky. To obnášelo účast v konverzační soutěži, na kterou jsem se relativně připravoval a protože francouzštinu studuji od 6. třídy, něco už jsem věděl. V soutěži jsem skončil na třetím místě a po optání mi to teda učitelka dovolila, rozdala všechny papíry, no nebylo toho rozhodně málo.. nicméně z hotelovky jedu na zahraniční stáž jako jediný, respektive stáž organizuje jiná škola a na dané místo (Fréjus) jedu se třeťákem z té jiné školy, kterému je 19 a už na nějakých zahraničních praxích byl (asi 5x). Napsal jsem mu na Facebook, nicméně odpovídal bez smajlíků, jednou větou.. Moc aktivní nebyl. Já projevil zájem, ptal jsem se ho, kde teda všude byl, kde se mu líbilo nejvíce a jestli všude dělal to samé nebo něco jiného a zase.. Nevím nevím.

Už dobaluju poslední věci, měl bych mít tak nějak všechno, ale stejně se bojím (jako při každé cestě do zahraničí), že na něco zapomenu.. No kdyžtak si to dokoupím tam. Můj hlavní problém spočívá v samotné 16 hodinové cestě autobusem s lidmi, které vůbec neznám, protože se mnou pojede jak ten kluk, tak i ostatní studenti z té jiné školy, kteří však budou pokračovat nejspíš dále na Korsiku (kam jsem měl jet původně taky, ale že je to tam prý náročnější a já jsem moc mladý).
Já vůbec nevím, kde budu ubytovaný, vůbec nevím, do čeho jdu, co tam vlastně budu dělat a jak to tam bude probíhat.. Jediné, co vím, tak je místo a seznam věcí, které mám mít s sebou.

Jsem nervózní z něčeho nového, neznámého.. Můj maximální limit pobytu bez rodiny byl na 14 denním táboře, každopádně tohle jsou 3 měsíce. Nevím, jak mám přijít k tomu autobusu, jak se s těmi lidm seznámit, jestli mě přijmou mezi sebe.. Mám v hlavě plno otázek, třeba jestli se se mnou v autobuse budou bavit? Nebudu je nudit? Co když budou kouřit a chlastat, což já nesnáším? A co ten kluk? Budeme si rozumět? Nebude se mi smát za to, jak jsem neschopný? Je tam strašně moc slovíček a já umím sotva první stranu.. Základní fráze jsou mi cizí a mojí jedinou nadějí je tak angličtina, kterou jsem však slyšel, že Francouzi neradi mluví.. Mám v hlavě koloběh stresu, pocitů a myšlenek. Učitelka na francouzštinu navíc říkala, že jsem její první prvák, který jede takhle na stáž do Francie.. čehož si samozřejmě moc vážím.

Kdyby měl z Vás kdokoliv cokoliv, co by mi chtěl poradit, říct, upozornit.. ocením každou radu. Tohle bude moje první stáž v zahraničí, která mě snad posune někam dál a díky které se naučím sám hospodařit, uvědomím si své priority a naučím se žít bez rodiny. Budu rád, když mi napíšete třeba rady a tipy, jak se seznámit, jak udělat dobrý první dojem a jak se neztrapnit hned při úvodu, jestli mě chápete. Já jsem spíše introvert, nejsem ten typ kluka, který by měl po 10 minutách na novém místě 10 kamarádů zepředu zezadu a rozuměl si s každým bezprostředně, chybí mi sebevědomí. Má konverzace s holkama je na tom stejně, nikdy žádnou nedokážu zaujmout, pobavit.. nějaký dobrý vtip se mi podaří zandat jednou ze sta případů. Chtěl bych, aby mě mezi sebe vzali, alespoň po dobu cesty autobusem, abychom se spolu všichni bavili, abych byl sám sebou a cítil se mezi všemi dobře.. Teď se mi úplně vybavily ty historky YouTuberů, kteří cestují, jak tam potkali toho a toho, jak tam se seznámili s tím a tím a jak zažili ty nejlepší chvíle.. což je další z mých snů.

Jednou stačilo. Klidně můžete pokračovat v původním tématu. (Kurt)