Jak můžu důvěřovat ostatním, když nemůžu důvěřovat asi sama sobě

Pro začátek, je mi 21 a mám v hlavě pořádný bordel.. Zjistila jsem, že nedůvěřuji tomu, co cítím, nemyslím si, že moje pocity jsou pravé.. Díky tomu jsem neměla žádný vztah, aspoň si teda myslím, že je to díky tomu alespoň částečně... Nedokážu se stýkat s kluky víc jako s kamarády protože si myslím, že mě akorát zneužijí.. Nemyslím tak, že by mě znásilnili.. Ale že bych pro ně byla spíš jen panenka na sex, nebo kdybych se jim "otevřela" a vyklopila ze sebe všechny moje myšlenky, že by toho akorát zneužili a vykládali kde možně nějaký pitomosti.. Ale i já se vidím v tom, jak je (ty kluky) popisuji.. Kdyby došlo ke vztahu, tak že bych je jenom zneužila ke svým potřebám. Třeba teď, poznala jsem kluka, který mě docela zaujal, ale mám strach se s ním seznamovat víc než jako kamarádka za prvé z toho důvodu, že by mě nějak zneužil, neměl mě rád pro to kdo jsem, ale pro to, že má s kým spát .. A za druhé, že pokud by se ve mne probudily nějaké city k němu, tak by byly probuzeny jenom z toho důvodu, že se někdy cítím osamělá, nikdy jsem neměla vztah nebo kvůli tomu že "prahnu" po zkušenosti. Což mi přijdou jako dost blbé důvody proč do vztahu jít, protože když tohle bude naplněno, tak ho pravděpodobně pošlu k vodě a ublížím mu. Což nechci.. Jak poznám že mé pocity k někomu nejsou jenom z toho, že jsem prostě pořád sama ..? Je to špatně, když bych byla s někým asi proto, že už nechci být sama ? A díky téhle situaci jsem taky už před 4 lety začala přemýšlet a po čase uvědomovat si, že se mi líbí holky, ale co když se mi holky líbí jen skrz to, že se nemůžu dát do kupy s nějakým klukem skrz moji emocionální neschopnost. Btw. s holkou sem za tu dobu ještě nic neměla, byla jsem a pořád su v období, kdy se snažím si zvyknout. Zajímalo by mě, jestli jste taky někdo zpochybňoval svoje pocity. Mě ty mé prostě nepřijdou pravé. Přijde mi, že su manipulována např. samotou k tomu, abych s někým byla. Ale já bych ráda byla s někým, protože s ním přímo já chci být. A takový pocit sem ještě nikdy neměla .. Když si to pročítám tak mi to zní jako strašná hovadina, ale prostě se takhle nějak cítím..

Ani nevím co je mou otázkou k vám.. Spíš jen se potřebuju vymluvit, případně si pročíst vaše názory pokud nějaké budete mít..