Mám život za sebou.

Když mně bylo 32, tak jsem se (poprvé a asi taky naposled) oženil. A založil rodinu.

Rodina je na nic. Nedivím se mu že žádnou nechce. Radši kočku.

A bude hůř, Kristovými roky (cca) život zdaleka nekončí. Teda obvykle. Každý další rok je člověk starší.

Buď rád že jsi tak mladý. Po padesátce jak u koho se to začne projevovat. Tu mě píchá to mě bolí atd. Já v tvém věku jsem byl v pohodě.

Na druhou stranu kolem třicítky jsem začal pociťovat, že už nejsem tak pružný a nárazuvzdorný. Nic vážného, dosud nic vážného, ale některé věci, které jsem jako náctiletý v pohodě dělal by mě dneska asi zabily nebo zmrzačily.

Jediný způsob léčby je prozřít.Nebo co tě do tohoto úvahy zavedlo.Nějaký recept-lusknutí neexistuje.Naprosto asi nejlepší bude se zeptat psychologa.

Buď rád,že jsi zdravý to je důležité a věk neřeš. Až ti bude tak 60 roků zjistíš,že to rychle uteklo a že si připadáš mladý a život máš před sebou.No moji mámě je 91 roků a pořád ji život baví mě je o 32 roků míň a přišla ta nejhorší nemoc,ale pořád doufám,že ještě bude lépe.