Chápu, že když to tak člověk dělá celý život, těžko se přeučí. Ono je dobrý mít vždycky zařazeno, brzdit motorem, když už to nestačí, přidat brzdu a když už auto skoro stojí, teprve vyřadit a dobrzdit jemně brzdou. Důvod je poměrně logický. Když dojde k čemukoli při mojí jízdě (uklouzne mi zadek v zatáčce, skočí mi pod kola zajíc, ...), můžu se rozhodnout, jestli je v tu chvíli lepší řešení situace brzdit a doufat, že to bude stačit, nebo přidat a doufat, že problému ujedu. Ty než bys sešlápl spojku, zařadil, pustil spojku, je dávno po problému, takže máš na výběr akorát brzdit.
Tohle si člověk uvědomí, když s předokolkou najede na dálnici ve 130 z kopce na most v zatáčce a začne ho předjíždět zadek. Když budeš jen čekat, dočkáš se svodidel, když zkusíš přibrzdit, dočkáš se jich ještě rychleji. Jediná šance je v tu chvíli zatočit na opačnou stranu, přidat plyn a doufat. Hned, za vteřinu je pozdě.