Spoustě lidí nechybí všechny čípky, ale jen některé, takže "nevidí" jen část barev.

Přičemž "nevidí" je poněkud zavádějící, protože co "nevidí", tak vlastně vidí, ale jen v černobílé (tedy stupních šedi/intenzity). Pokud mají nějaké barvocitlivé čípky, tak vidí i příslušné barevné složky.

Problém je, že nerozpoznají od sebe nějaké barvy, které mají určitou část stejnou.

Patrně by šlo, kdyby ty brýle nějak ty barvy posouvaly do oblasti, kde dotyčný vidí, tak že by je dokázal vnímat. A pokud by to bylo třeba jinak na levém oku a jinak na pravém, tak by například věděl, že pokud oběma očima vidí modrou, tak je to modré, když zelenou, tak je to zelené a když to vidí každým okem jinak, tak ten rozdíl je červená složka.

Pokud by neměl vůbec barvocitlivé čípky, tak by se podobný trik dal udělat se světlostí, ale protože potřebujeme tři barvy, tak by asi musely být na každém oku nějaké zóny a barvu by poznal až by si to prohlédnul ve všech zónách.

Ono by možná stačilo, kdyby se ty barvy jen fitrovaly, takže jedno oko by to vidělo s danou barvou, druhé bez ní - a tedy jinak světlé. (což se dá udělat celkem snadno, ale asi to moc nepomůže)
Druhá možnost je, že by se ten obraz snímal, přechřoustal počítačem a pak promítal do oka jako virtuální realita, tam by si pak šlo hrát s různýma efektama, protože se spektra dají snadno posouvat, nebo třeba nechat blikat, nechat je na jednom oku tečkované, nebo jiné triky (i měnitelné) podle toho, co dotyčnému vyhovuje.

Furt když nějakou barvu nevidí, tak by jí neviděl, ale věděl by, že tam je a jak moc jí tam je. Pro plné ocenění akvarelu asi silně nedostačující, pro běžný život asi použitelné - protože je potřeba vnímat barvy na semafórech (a tam je to rozliší snadno), barvy oblečení (no, asi žádná vášeň, ale pořád jde určit, zda jsou stejné ponožky a zda se hodí ke kravatě) a barevné nápisy v barevném pozadí (kde to skutečně ty barvy "odskočí").

---

Takže to sice neodstraní neschopnost nějaké barvy vidět, ale umožní je to i tak poznat a odlišit. Představuju si to, jako by třeba šel hluchý na film s titulky pro hluché - hlasy sice neuslyší, ale stejně ví, co tam říkají, případně i zda hraje hudba a jaká ...

(BTW: Proto dávám přednost titulkovaným filmům před dabovanými - pořád mi zůstane melodie, dikce atd originálu a význam si přečtu. U dabovaného filmu o ten originál přicházím (jak ten hluchý) a mám jen překlad - který se mnohdy dost silně liší od melodie a emocí originálu - například překlad "Samozřejmě vaše výsosti!", v originále postava řiká "Hai!", šestiletá holčička dabovaná třicátnicí a podobné chuťovky ...)