Kdysi jsem četl historku, kdosi pobýval v cizí zemi, nějaký místní vykuk si vymyslel, že onen příchozí si od něj půjčil velkou sumu peněz a odmítá mu ji vrátit. A žaloval ho za to. Příchozí si najal místního advokáta. Během soudu valil bulvy, protože advokát vykuka předvolal pět svědků co odpřisáhli, že viděli jak si příchozí od vykuka ty peníze půjčoval a že příchozí mluvil o tom, že si ty peníze skutečně půjčil. A valit bulvy nepřestal, když jeho advokát si předvolal deset svědků co odpřisáhli, že viděli jak příchozí vykukovi ty peníze vracel a že slyšeli, jak vykuk říkal, že příchozí už mu nic nedluží.

Existuje možnost, že dlužník bez nějakého nucení dluh poctivě vyrovná tak jak zněla dohoda i když byla sjednána jen ústně a doklad na jehož základě by bylo možné dluh od dlužníka vymoci neexistuje?

Vzpomněl jsem si na povídku z knihy "Z českých mlýnů". Vdova po komsi našla smlouvu, že nebožtík komusi ze sousedství půjčil nějaké peníze. Dlužník si do nějakého sešitu nechával od věřitele potvrzovat, že dluh postupně splatil. Ale ten sešit nemohl najít. Povídka má šťastný konec, dlužník nakonec ten sešit našel.

Vtip(?):
"Pokud mi nezaplatíte peníze co jsem vám půjčil, budu muset obejít vaše ostatní věřitele a říct jím, že mně jste zaplatil."

IMHO pokud bych něco půjčil komusi koho bych považoval za přítele, tak jen do takové výše, aby mi moc nevadilo, kdyby se ta půjčka změnila na dar.