Jestli máš opravdu deprese, zajdi si na psychiatrii pro pomoc. Tyhle věci se už většinou dají léčit, nebo držet pod kontrolou. Se zlomenou nohou taky nebudeš jen sedět doma a zoufat si, že nemůžeš chodit, ale necháš si v nemocnici dát sádru a doporučit rehabilitace. (A jestliže to trvá 2-3 roky a nepřešlo to, tak to samo nejspíš nepřejde nikdy, jen se to bude zhoršovat.)

Mám známé, co taky měli problémy s depresí *), vhodná medikace to vyřešila. (A jasně, že to nebylo ze dne na den a že bylo potřeba najít vhodné složení léků, takže se jim ta medikace několikrát měnila, než se ji podařilo doladit. A bylo na nich zatraceně znát, jak jim co pomáhá a kdy přešli na jiné léky.) Teď fungujou povětšinou normálně, na rozdíl od dob než se začali léčit.

Takže hned v pondělí si zajdi k lékaři, nebo rovnou na psychiatrii, pokud nebudou mít čas hned, tak se objednej na co nejdřív. A popros někoho blízkého, ať tam jde s tebou a ať dohlédne na to, že tam fakt dorazíš a že budeš chodit, kam tě pošlou a brát léky, které ti předepíšou a třeba na tebe vezme i bič, ale prostě tě k tomu dokope, pokud by ses nedokázal k tomu dokopat sám.

*) Eufemizmus pro věci jako pokus o sebevraždu, anorexie, bulimie, ztráta smyslu života, sebepoškozování ...

---

Svět deterministický není, nejsme schopni ani určit počasí na zítřek, ani určit polohu a rychlost jednoho jediného pitomého elektronu. Natož lidský osud.

A kdybych to nechal na matičce Přírodě, tak už desítky let nežiju. Když jsem to nechal na moderní medicíně, tak si žiju docela dobře, jen to znamená poctivě si plnit své každodenní povinnosti a pravidelné prohlídky a kontroly kde čeho a dodržovat všechna omezení a tak dál. Furt miliónkrát lepší, než kdybych se odevzdal osudu a neřešil to.