To je prostě v paneláku normální. Slyšet je všechno a odevšaď. Já to už ani nevnímám (ať už je to pod náma, na chodbě nebo venku), ale třeba známá co se na stará kolena odstěhovala do paneláku (celý život bydlela ve starém činžáku, vůbec nechápu, proč to udělala, měl jsem pocit, že jí hádky s domácím baví) se z toho normálně zbláznila. Když říkám zbláznila, tak opravdu doslova, museli ji hospitalizovat na psychiatrii, kde nějaký čas pobyla. Začlo to taky tak, že si stěžovala na hluk od sousedů (divné bylo, že sousedi tam nebyli, sousední byt byl delší dobu prázdný, což zjistila i policie, kterou kvůli tomu opakovaně volala) a končilo to nějakými bludy. Už jsem o ní dlouho neslyšel, tak nevím, jak to nakonec dopadlo (naposledy jsem zaslechl, že ji z psychiatrie propustili).

Když jsme byli malé děti, stěžovala si sousedka pod náma furt, že tam běháme, až jí padá omítka nebo co to vykládala. Pak jsme se dovtípili, že to naše běhání je asi automatická pračka ("tatramatky ródeo" jak se zpívalo v jedné písni). Asi bych omezil podobné aktivity po deváté hodině, nebo od kdy je noční klid, ale těžko dělat něco jiného.