Já jsem hlavně chtěl poukázat na to, že, dle mého názoru, není ostuda chovat nějaké silnější city směrem k herečkám/hercům. A je jedno, kolik vám je let. Pokud je člověk dlouho sám a drží to v sobě, tak je to o to jednodušší. Jasně, člověk miluje svou rodinu a má rád své přátelé, ale tohle bývá jiné. Osobně třeba často usínám s tím, že si představuji, že s tou vysněnou osobu jsem. A je to krása, a chtěl bych to zažít. Ale také je třeba si uvědomit, že to, co vidíme v seriálu/filmu, jsou jen konstrukty. Realita bývá jiná a většinou ne tak úžasná. Což si samozřejmě člověk může neustále říkat, ale ta touha stejně jen tak nepoleví.
Jak jsem naznačil, myslím, že hlavním důvodem tohoto stavu je to, že je člověk sám a vlastně nemá jak ty city ze sebe dostat. Což mě upřímně mrzí a rozhodně doporučuji, si najít nějakou spřízněnou duši.