opravdu tě jako první po té střelbě napadlo, že je alespoň o pár lidí na světě méně

To jsem si taky říkal. Snad jen tohle není úplně normální.

Na druhou stranu, když kdysi skočila pod vlak Bartošová ( https://necyklopedie.org/wiki/Iveta_Barto%C5%A1ov%C3%A1 ), moje první reakce byla, tak už se jí to (roz. sebevražda) konečně povedlo. Zrovna toho dne jsem měl čekat na nádraží na jednoho člověka, tak než vyrazim na hlavák, tak jen se telefonicky ujišťuju, jestli taky je na cestě, a co se nedozvim, vlaky nejezdí, prý nějaký sebevrah (že je to Bartošová jsem se doslechnul už cestou, ta zpráva se šířila rychle), takže jsme museli vymyslet jiné místo, abychom stihli dojít, kam jsme potřebovali. Tehdy totiž nebylo blesku, šípu, aha a co to ještě vycházelo (dostávalo se to ke mě jen občas, ale tahle zpěvačka tam byla furt), kde by neměla podřezané žíly nebo se nezotavovala v blázinci z nějakého jiného pokusu o sebevraždu třeba předávkováním prášky.
Slyšel jsem, že takto a daleko ostřeji (typu konečně od ní bude pokoj; tedy ne jen konstatováním, že se jí to už povedlo) zareagovalo daleko víc lidí.