Ono dosti záleží i na tom, jestli jsi introvertní nebo extrovertní povahy. Všeobecně extroverti razantní zdravotní změny v životě, které je vyřadí z jejich společenského života, na kterém jsou existenčně závislí, tak bez pomoci psychiatrů a notné dlouhodobé dávky antidepresiv neustojí. V tomto mají introverti navrch, protože samotu vyhledávají, cení si soukromý a nestojí o pozornost. A úplně nejlíp jsou na tom introverti typu flegmatik, protože introvert-melancholik celý život spíše balancuje na hraně mezi melancholií a stavy připomínající deprese a má větší tendence se dobrovolně uzavírat do sebe a izolovat od společnosti. Takže, pokud jsi extrovert bez společnosti se neobejdeš. Nakonec i covid to ukázal v celé nahotě, kdy se nejvíce z té nucené izolace hroutili právě extroverti, protože jejich společenský život, kterým žijí byl tím silně zasažen. Lidé jsou různí, dnešní doba dosti nahrává povrchnosti a pozérství a kdo není vidět, není IN. Tito lidé ti ale v životní krizi nepomůžou, protože pro ně budeš prostě divný nebo simulant, co chce být něčím zajímavý a nedokážou to pochopit, protože se nikdy v takové situaci neocitli, ani neznají nikoho takového ze svého okolí. Prostě si vyselektuj své opravdové přátele od těchto povrchních lidí, dělej a zaměř se na to, co tě baví a právě tady můžeš narazit na nové lidi, kteří mají stejné zájmy a časem se to určitě zlepší. Tlačit na pilu a dělat unáhlené závěry ve smyslu "všechno skončilo" nemá smysl a v ničem ti to nepomůže.