Rodiče jako sousedi

Nejhorší je samozřejmě bydlení ve stejném domě, ale doporučuji jiné město, ves, nebo prostě jen dál.

Na to je těžké odpovědět. Zda je to Váš pozemek a zda jste ho dostali od Vašich rodičů darem, nebo jste si ho koupili. Zda Vám rodiče někdy něco vyčítají atd. Z hlediska stavby je to ideální, z hlediska soužití už většinou ne. Moje manželka to v mládí odmítla a vzdálenost od jejich i mých rodičů byla 5 km a bylo to ideální.

Zalezi na tom, jaky je vztah s rodici. Nekdy nevadi ve stejnem dome, jindy je 100km malo.
Jak vychazi partner s tvymi rodici?
Jak moc se vam rodice pletou do zivota?

Tchyně musí bydlet alespoň tak daleko, aby nemohla přijít v pantoflích.

Výhody i nevýhody jsi přesně popsala.
Zbytek si musíš rozhodnout sama, s ohledem na vztahy mezi tebou a manželem a tvými rodiči. A jinak to může vypadat dnes a jinak za dvacet let.

Tohle hlavne zalezi na tom, jak to mate nastavene.

Jsou rodice ten typ, co je schopny vam bez ohlaseni vlezt do baraku a nejlepe rovnou do loznice, kdyz zrovna budete v nejlepsim? Pak by bylo lepsi bydlet dal.
Jsou rodice rozumni a bez predchozi domluvy/ohlaseni k vam nebudou chodit (a stejne tak vy k nim)? Pak si myslim, ze to bude v pohode.

Jak už tady zaznělo, univerzální odpověď neexistuje, každí rodiče a daždé děti jsou jiní. Někteří se snesou, někteří ne.

Pokud jde o společné soužití (v jednom domě nebo v těsní blízkosti), důležité je nastavit si nějaká pravidla. Např. aby k vám třeba maminka/tchýně nevlezla jen tak bez ohlášení nebo během toho, co budete v práci vám nepřestěhovala z "dobré vůle" nábytek, že to tak bude podle ní lepší... Jinými slovy dát jasně najevo, že jejich pomoc a přítomnost vítáte, ale zároveň je to váš život, který si chcete zařídit a žít podle svého (ať se jim to bude líbit nebo ne).

Preventivně je lepší nebydlet v těsné blízkosti, ale třeba v sousedním městě nebo alespoň na druhém konci stejného města, jinak vznikají zbytečné konflikty. Budete si vzácnější a rodiče nebudou mít např. detailní přehled, kdy ráno vstáváte nebo v kolik se vracíte z práce...

Bydlím v samostatném rodinném domě šikmo přes ulici proti domu rodičů, takže si poměrně snadno vidíme z oken do oken. Výhody jsou vzájemná blízkost, když je cokoli potřeba, hlídání domu, když jedna strana někam odjede (kontrola, zalití kytek, vybírání pošty), do budoucna i hlídání dětí. Jenže to nese i nepříjemné nevýhody a o výhody bychom nepřišli, kdybychom bydleli třeba kilometr daleko. Nevýhoda, která mi upřímně vadí víc a víc a přemýšlím, že bych bydlení prodal a vybrali jsme jiné, je neustálý vzájemný přehled. Cíleně se nesledujeme, ale přesně vědí, kdy jsme doma, v kolik jsme ráno rozsvítili, jestli stojí před garáží auto návštěvy, když mají zrovna štěstí, že koukají z okna, tak kdy jsem se odpoledne/večer vrátil domů. Partnerce vadí, že má tchýni s tchánem trvale "za zadkem", vyleze na ulici a když jsou na zahradě, už ji zdraví. Znovu bych do toho nešel, minimálně bych chtěl bydlet ve vedlejší ulici, ideálně jednotky kilometrů daleko. Bývalá přítelkyně mi řekla, že kdybych neměl dům ve vlastnictví, zaplacený a koupený, než jsme se poznali, ale bydlel bych v nájmu, bylo by to pro ti hodně obtížně snesitelné, takhle to byla nejlogičtější varianta bydlení, tak pozor, co si o tom skutečně myslí partner.

Jinak doporučuju si s rodiči hned na začátku nastavit hranice. Moji tenhle krok koupě pochopili tak, že když zaklepou u dveří, protože jdou zrovna okolo, tak otevřu, usadím je. Že když potřebují s něčím pomoct a vidí rozsvícené okno, hned volají, ať přijdu, když jsem viditelně doma. Dva roky mi trvalo domluvit se na plánování a hlášení návštěv jako kdybychom bydleli půl hodiny cesty od sebe. Rád je uvidím, ale mám svůj život, svoje plány. Táta tohle přijal poměrně rychle, s tím jsme vždycky vycházeli skvěle, máma měla docela dlouho pocit, že mi je 15 a když se ozve, musím se vším praštit o zem a věnovat se jí, dokud si bude přát.

máma měla docela dlouho pocit, že mi je 15 a když se ozve, musím se vším praštit o zem a věnovat se jí, dokud si bude přát.

S tím má problém hodně ženských, zvláště když mají jen jedno dítě a ještě k tomu v pozdějším věku.

Měl jsem na chalupě přes prázdniny dceru s děckama a občas jak mohl být tak i zetě. Popravdě jsem byl rád že tu nejsem sám jen se psem ale oni mají svůj život a to tady moc nefunguje. Zapni myčku, pračku atd když jede levnější (noční) proud jim nic neříká. Nože se nedávájí do myčky? Proč tím nožem řežeš na talíři? Neumí zatopit v kamnech na první zápal. Dost plýtvají potravinama. Já co si uvařím jím dokud to to nesním. Jim už to na druhý den moc nejde a čtvrtý den to vyhodí. Tohle bude těžké posuzovat. Je to v každé rodině jiné.

…a všude nechávají rozsvíceno a nezavírají dveře na dvůr, když je invaze komárů.

Asi tak nějak.