Určitě jdou kočky vychovat tak, aby na stůl nechodily, nežraly z talířů jídlo určené lidem, neškrábaly tam kde nemají. Dělá mi zle, když to vidím ve filmech a vím, že to tak být nemusí. Měli jsme postupně dva kocoury, teď máme kočku. Chodí ven a do bytu, jak si mňouknou. Doma mají povoleno chodit jen do některých místností. Některé dveře zavíráme, ať to kočku neláká, ale ví, že tam je zákaz, který i přes zvědavost respektuje. Občas ji vezmu na ruky ať se podívá do zavřených místností, že se nic nezměnilo. Do ložnice nesmí, tak jako v obýváku do křesla nebo na sedačku. Může na taburet nebo do svého pelíšku na topení, případně do krabice na hraní, na koberec. Žere jen z misky na podlaze. Myslím, že když cítí lásku k člověku, že jí dodržovat pravidla nedělá problém. Když leží na boku nebo na zádech a úplně vyvrátí hlavu, aby se na člověka podívala přimhouřeným pohledem i 10x za sebou, člověk od ní cítí tu lásku. Škrabadla, stromy, hračky, záchod i misky má ve velké vstupní místnosti, kde ji na noc zavíráme. Nemá s tím problém, nijak nezlobí. Je to miláček. Stejné to bylo i s kocoury před ní. Kocouři i kočka uměli od koťat chodit na vodítku. Dá se naučit cokoliv. Jen ta láska musí být oboustranná. Což je, i když jsem byl spíše na psy. To zvířátko to vycítí, pokud je to upřímné.

Sledujeme sobotní pořad Kočka není pes s p. Desenským a Klárou Nevečeřalovou. Tam bych začal. Má vlastní webové stránky i facebook. Poradil bych se s ní, jak polehoučku kočky doma umravnit, případně by mohla poradit, jak jít na přítelkyni, nějaké argumenty. Jeden vymyslím sám - kočky by mohly sežrat nebo vypít něco, co by neprospělo jejich zdraví.

Pokud by byla přítelkyně argumentům nakloněna, zkusit přemýšlet tak, že po nastěhování, kdy se budou kočky seznamovat s novým prostředím (kdy to bude pro ně hodně velká změna), hned je v pohybu omezit.