Bolí to.

Děcka jsou dávno z baráku, syn na druhém konci republiky a dcera za velkou louží, tak nám tu zůstala akorát Micina. Nebo vlastně jinak, ona měla na starost nás. Na dvůr a do humna chodí sousedovy i cizí kočky, ta naše se s nima nekamarádila a vlastně chtěla být jen doma.

Teď nevím, zda si pořídit zase takovou čistě domácí čičinu. Člověk pak má problém někam jet (manželka jezdí každým rokem na měsíc do lázní, mohl bych jet i já, ale někdo se musí o kočku v baráku starat a vyšupnout ji v takovém případě náhle na dvůr, to bych neudělal. A když takové klubko chlupů s námi žije 15 let, bereme to více než jen "kočka", "zvíře", je to jednoznačně plnohodnotný člen (pohledu kočky velitel a správce) domácnosti. Její odchod je pak kvůli citovým vazbám o to smutnější.