množiny

A⊆B⇔∀x∈A:x∈B

A⊆B = A je podmnožinou B
⇔ = je ekvivalentní
∀x∈A = pro všechny prvky "x" z množiny "A"
: = platí, že
x∈B = "x" je prvek z množiny B

graficke znazorneni

Oni tam kludne mozu byt prvky x aj v mnozine B, a stale bude platit ten zapis.

A taky muzou byt uplne vsude prvky y, z.... a taky to bude platit. Kreslit okolo cely vesmir nebudu. Nakreslil jsem to, o cem je zapis, tedy ze jakykoli prvek podmnoziny je zaroven i prvkem jeji nadmnoziny - v podstate jde o definici podmnoziny.

kde je to napsané jednodušeji

Tohle je prave zjednoduseny zapis aby se to nemuselo cele opisovat slovy. Vtip je v tom, naucit se ty znacky cist, problem muze nastat s tim to pak pochopit. Pokud neznaz znacku, najdi si vyznam treba zde.

Díky, mrknu na to

Když tu na to koukám, vybavuje se mi mé VŠ studium. Měli jsme tam hodně matematiky, prolezl jsem ji s hodně odřenýma ušima. Doufám, že mne to už nepotká, ale kdyby náhodou, asi bych po vyučujícím vyžadoval, aby mi objasnil, k čemu konkrétně by se to co mi cpe do hlavy dalo použít v běžné praxi. Nechci tvrdit, že k ničemu, ale pokud se danou látku naučím ke zkoušce a zapomenu, tak pokud nastane situace, že by se mi to k něčemu hodilo, nebudu to umět.

BTW: Pokud jsem něčemu nerozuměl a ze skript ani z přednášek jsem to nepochopil, sáhnul jsem po téhle knize:
http://www.databazeknih.cz/knihy/prehled-uzite-mat ematiky-127743
Když jsem studoval, tak jsem si ji někde půjčoval. Ale po škole jsem si ji koupil a mám ji v knihovně. Sice ji nepotřebuji, ale co kdyby náhodou.

pokud se danou látku naučím ke zkoušce a zapomenu

Tohle by se ovšem dalo aplikovat na naprosto cokoliv. Takže se nemá učit vůbec nic?

Záleží jestli chce maturitu. Člověk občas musí dělat to co je třeba k hovnu a složité aby potom v životě to měl snadnější.

Wikan, 13.07.2016 22:36
Tohle by se ovšem dalo aplikovat na naprosto cokoliv. Takže se nemá učit vůbec nic?

Dovolím si citovat úryvek z jedné knihy od jednoho chytrého pána:

...Pak jsem udělal analogii s badatelem o starém Řecku, který miluje řečtinu a ví, že v jeho vlasti není mnoho dětí, které by se učily řecky. Přicestuje ale do jiné země a s potěšením zjišťuje, že se tu každý učí řecky, dokonce děti v základní škole. Jde na zkoušku studenta, který z řečtiny promuje, a ptá se ho: .Jaké byly Sokratovy názory na vztah mezi pravdou a krásou?" - a student nedovede odpovědět. Pak se ho zeptá: „Co řekl Sokrates Platónovi na třetím sympoziu?! Student se rozzáří a: „brrrrrrrr-ap" - odvrčí v nádherné řečtině všechno slovo od slova, co Sokrates řekl.
Ale to, o čem Sokrates hovořil na třetím sympoziu, byl vztah mezi pravdou a krásou!
A tak náš učenec zjišťuje, že studenti v té druhé zemi se učí řecky tak, že se nejprve naučí vyslovovat písmena, pak slova, pak věty a odstavce. Dokážou odříkat slovo od slova, co Sokrates řekl, aniž si uvědomují, že ta řecká slova mají nějaký smysl. Pro studenty to jsou jen umělé zvuky. Nikdy jim je nikdo nepřeložil do slov, kterým by rozuměli...

To je Feynman, ne?

Bingo!