Anestezie a její účinky a neúčinky

Ja byla na operaci sice zatim jen 2x, takze nemuzu rict, ze bych mela s narkozou nejake extra zkusenosti - ale ani z jedne operace si nic nepamatuju. Ta prvni uz je davno zahalena mlhou historie, ta druha byla loni - a tam si pamatuju naposled, jak mi dali dejchnout nejakyho smrdutyho plynu, kterej me prakticky hned uspal, a pak jsem se probrala v "probouzeci mistnosti" nebo jak se tomu rika.

Myslim, ze se nemas ceho bat. I kdyby sis nahodou byl vedom prubehu operace a pak na to zapomnel, tak v cem je problem? Tak jako tak si to pak pamatovat nebudes

Já si z anestezie pamatuji akorát to, že ten náustek trocha smrděl po gumě. Když mě pak hned po operaci zkusmo probudili, tak si pamatuju oči zalepený nějakým sajrajtem, protože tam byla nějaká moc pěkná sestřička a chtěl jsem se na ni důkladně podívat.
Nejsem si však jist, zda to uspání proběhlo skrze plyn, nebo pustili anestetikum do žíly. Protože to bylo neskutečně rychlý, doslova za pár vteřin.

Nejsem si však jist, zda to uspání proběhlo skrze plyn, nebo pustili anestetikum do žíly.

Bývá to kombinace obojího.

Výňatek z klasika:

Vzpomínám si, jak jsem si jednoho dne zašel do knihovny Britského muzea, abych se poučil, co má člověk podnikati proti jakési nepatrné chorůbce, která se o mě pokoušela - mám dojem, že to byla senná rýma. Vyhledal jsem příslušnou publikaci a prostudoval jsem si všechno, co jsem si prostudovat přišel; a potom jsem tak nějak bezmyšlenkovitě a bezplánovitě obracel listy a naprosto lhostejně si začal číst o jiných nemocech, jen tak povšechně. Už si nepamatuji, co to bylo za chorobu, do které jsem se poprvé víc zahloubal - vím jenom, že to byla nějaká strašlivá, zhoubná metla lidstva - ale ještě jsem ani zpolovičky nepřelétl očima výčet „varovných symptomů“, a už na mě dolehlo poznání, že tu chorobu mám. Na chvilku jsem úplně zkameněl hrůzou; a pak jsem, už v naprosté apatii zoufalství, zase obrátil pár stránek. narazil jsem na tyfus - pročetl jsem si příznaky - objevil jsem, že mám i tyfus, a už ho mám zřejmě řadu měsíců a že to vůbec nevím - a ptal jsem se v duchu, co mám ještě; nalistoval jsem tanec svatého Víta - zjistil jsem, jak jsem očekával, že ten mám taky - začal jsem se o svůj případ zajímat a rozhodl jsem se prozkoumat ho důkladně, a tak jsem se do toho dal podle abecedy. Prostudoval jsem Addisonovu chorobu a dověděl se, že na ni stůňu a že se do čtrnácti dnů může vystupňovat v addisonskou krizi. O Brightově nemoci jsem se ke své úlevě dočetl, že ji mám jen ve formě zcela mírné, takže v mém případě se s ní snad dá ještě nějaký čas žít. Zato cukrovku jsem měl s vážnými komplikacemi a s cholerou jsem se zřejmě už narodil. Svědomitě jsem probádal všechna písmena abecedy a pouze o jediném neduhu jsem mohl s jistotou usoudit, že jím netrpím, a to o sklonu k samovolným potratům.
V první chvíli mě to dost zamrzelo; připadalo mi to jako urážlivé přezírání. Jak to, že netrpím sklonem k samovolným potratům? Jak to, že zrovna já mám být takto omezován? Po nějaké chvíli však ve mně převládly pocity méně chamtivé. uvážil jsem, že mám všechny ostatní ve farmakologii známé nemoci, začal jsem se na celou tu věc dívat méně sobecky a došel jsem k rozhodnutí, že se bez sklonu k samovolným potratům obejdu. Záškrt, jak se ukázalo, mě zachvátil, aniž jsem si toho povšiml, rovnou ve svém nejzavilejším stádiu a žloutenkou infekční jsem se očividně nakazil už ve věku jinošském. Po žloutence už tam žádné další choroby nebyly, usoudil jsem tudíž, že ani ve mně už nic jiného nehlodá.
Seděl jsem a dumal. Přemítal jsem, jaký to musím být z lékařského hlediska zajímavý případ a jak cennou akvizicí bych byl pro kandidáty veškerého lékařství. Kdyby medici měli mne, nemuseli by dělat žádnou klinickou praxi. Já sám vydám za celou kliniku. Úplně by jim stačilo párkrát si mě obejít, a hned by si mohli doběhnout pro diplom.
Pak mi v mysli vyvstal problém, kolik asi mi ještě zbývá let života. Zkoušel jsem sám sebe vyšetřit. Chtěl jsem si spočítat puls. Nejdřív jsem si vůbec žádný puls nenahmatal. Potom se zčistajasna roztepal. Vytáhl jsem hodinky a odpočítával. Napočítal jsem sto čtyřicet sedm tepů za minutu. Pak jsem chtěl vědět, jak mi tluče srdce. Ale ani srdce jsem si nenahmatal. Úplně se mi zastavilo. Od té doby jsem už byl sice přinucen přiklonit se k názoru, že na svém místě být muselo a zastavit se nemohlo, ale vysvětlení mi chybí pořád. Proklepal jsem si celé své průčelí, od míst, kterým říkám pás, až k hlavě, vzal jsem to i kousíček do stran a kousíček přes ramena na záda, ale na nic podezřelého jsem nenarazil a nic podezřelého jsem neslyšel. Ještě jsem se pokusil kouknout na jazyk. Vyplázl jsem ho, jak nejdál to šlo, zavřel jsem jedno oko a tím druhým jsem se snažil jazyk prohlédnout. Viděl jsem mu jenom na špičku a jediné, co mi ta námaha vynesla, bylo ještě důkladnější ujištění, že mám spálu. Vešel jsem do té čítárny jako šťastný, zdravím kypící člověk. Ven jsem se vybelhal jako zchátralá troska.
Odebral jsem se k svému lékaři. Je to můj dobrý, starý kamarád, a když si vezmu do hlavy, že stůňu, tak mi vždycky sáhne na puls, mrkne mi na jazyk a popovídá si se mnou o počasí - a to všechno zadarmo; tak jsem si řekl, že tentokrát mu prokážu znamenitou službu, když k němu zajdu. „Doktor nesmí vyjít ze cviku,“ povídám si. „Ať má tedy mne! Na mně se pocvičí mnohem víc než na sedmnácti stech obyčejných, běžných pacientů s jednou, nanejvýš dvěma nemocemi.“ A tak jsem zašel rovnou k němu a on povídá:
„Tak co tě trápí?“
„Líčením, co mě trápí,“ řekl jsem, „nebudu mařit tvůj čas, milý příteli. Život je krátký, takže bys mohl vydechnout naposled, než bych s tím líčením byl hotov. Povím ti raději, co mě netrápí. netrápí mě sklon k samovolným potratům. Proč mě sklon k samovolným potratům netrápí, to ti říci nemohu; spokoj se s faktem, že mě netrápí. Zato mě trápí všechno ostatní.“ A pověděl jsem mu, jak jsem na to všechno přišel. On si mě otevřel tam, kde mám ústa, nakoukl do mě, chňapl mi po zápěstí, pak mě, zrovna když jsem to nečekal, praštil přes prsa - tomu říkám zbabělost - a hned vzápětí mi do prsou trkl skrání. Načež se posadil, napsal recept, složil ho a podal mi ho a já si ho strčil do kapsy a šel jsem pryč. Ani jsem ten recept nerozložil. Šel jsem s ním do nejbližší lékárny a tam jsem se s ním vytasil. Lékárník si ho přečetl a vrátil mi ho. Řekl, tohle že on nevede.
„Jste přece lékárník?“ zeptal jsem se.
„Ano, jsem lékárník,“ řekl on. „Kdybych byl potravní konzum a k tomu ještě rodinný penzión, pak bych vám snad mohl být k službám. Co mi v tomto případě hází klacky pod nohy, je skutečnost, že jsem pouze lékárník.“
Přečetl jsem si ten recept. Stálo v něm:
1 půlkilový biftek, k tomu
1 půllitr piva
pravidelně po 6 hodinách,
1 patnáctikilometrová procházka každé ráno,
1 postel přesně v 11 každý večer.
A neláduj si do hlavy věci, kterým nerozumíš.
Řídil jsem se podle těchto pokynů, což mělo ten šťastný výsledek - mluvím jenom za sebe - že můj život byl zachován a běží dokonce dodnes.

Jerome Klapka Jerome:Tři muži ve člunu,o psu nemluvě.Třeba se někomu ten výnatek líbí a bude si to chtít přečííst.Stojí to za to.

Raději bys operaci nosní přepážky v lokální anestezii, než v celkové? Představa, že se mi hodinu někdo nástroji šťourá v nose mě upřímně děsí. To je lepší si nejen nepamatovat, ale vůbec neregistrovat, což v celkové anestezii vážně nebudeš. Sám jsem letos byl na dvou artroskopiích a mám z toho stejný zážitek, jak píše merlouska výše, jen mi ten plyn nepřipadal smrdutý.

Viděl jsem dost operací, které proběhly v celkové anestezii. Pacient prostě spal. Je potřeba říct, že současná anesteziologie je na velmi dobré úrovni, rizika komplikací jsou minimální.

Jak jsi prosím přišel na to, že se GABA používá k anestezii?

Je potřeba říct, že současná anesteziologie je na velmi dobré úrovni, rizika komplikací jsou minimální.

on asi muze byt problem jen v tom, ze nekteri lidi narkozu spatne snasi - byva jim po ni zle a tak. Ale nekde jsem cetla, tak pokud to clovek o sobe vi, tak to pry staci nahlasit a doktori s tim budou rovnou pocitat a daji mu neco proti nevolnosti. Me se tohle nastesti netyka, takze ja jsem takovy masochista, ze se za par tydnu chystam pod kudlu zase.. dobrovolne a s nadsenim

Já si nenechám ani umrtvit zub, když mi vrtají kaz. Co mě děsí spíš, než že mi někdo rovná přepážku, je, že se ve mě bude někdo vrtat, když o tom nevím. A ještě hůř, když o tom vím a zapomenu.

když o tom vím a zapomenu.

To je zajímavá teorie. Vychází z čeho? Z toho, že jste si přečetl účinky jedné látky, o které nevíte, zda se při CA používá?

Přečti si znovu původní příspěvek.

Četl jsem. Moje otázka zůstává stejná.
Nevíte, jestli se ta látka při CA používá, netušíte, že CA je směs mnoha látek s rozdílnými účinky a nemáte s CA žádnou zkušenost.

Myslím, že z toho děláš moc velkej problém, který není. Nevím jak jsi přišel na to, že se tahle látka dnes používá na anestezi. Vždyť i v tom odkazu, co jsi dal, se píše, že dnes se používá jen na léčbu narkolepsie. Že dříve se zdálo, že je to ideální anestetikum. tedy dříve, ne dnes.
Pátráním po internetu si z různých článků, odborných i neodborných, bez znalosti věci, vybereš jen věci, které tě akorát vyděsí. Lékaři tomu říkají internetové onemocnění.
Celková anesteze je snad největší vymoženost, co má lékařská věda k dispozici. Pro pacienta to znamená naprostou bezbolestnost, ale také odstranění nepříjemných pocitů z vědomí řezání do těla, nutnost nehybného ležení po celou dobu, nebo také velmi nepříjemnou intubaci, tedy vkládání trubice do krku, která je nutná téměř u každé operace, kvůli řízení dýchání. Zejména při operaci v nose bych chtěl cel. an. Představa, že sice bez bolesti, přesto že vnímám různé tlaky, praskání chrupavky a podobně by mě děsilo víc jak anesteze. Dnes mají lékaři spolehlivé a bezpečné prostředky, vyzkoušené již na milionech operací. Samozřejmě vždy jsou nějaká malá rizika komplikací, které můžou nastat, proto pacient musí podepsat souhlas. Ale jsou velmi vzácné a lékaři jsou i na to připraveni.
Já, když byl na operaci, tak mi předem dala sestřička tzv. tabletku štěstí, nebo jak tomu říkají, má to odstranit strach a nervozitu z operace. Na mě to působilo tak, že jsem málem usnul ještě na pokoji. Na sále mi dali čuchnout nějakýho plynu (myslím, že se stále na prvotní uspání používá rajský plyn, kysličník dusný. dále pak anestetikum do žíly. Anestetikum do žíly se dá přesně dávkovat). Doktor mi řekl, ať počítám do deseti. Dopočítal jsem asi do čtyř. Pak jsem se probudil na posteli na pokoji. Probudil jsem se jak běžně ráno, nic mi nebylo. Paráda. Operace trvala přes dvě hodiny, kdybych to měl vydržet v lokálce (což by v mém případě možné bylo), tak bych z toho byl úplně zničenej.
Já před operací se také zeptal, jestli by nestačila lokálka a doktorka mi vysvětlila, že CA pro mě bude rozhodně příjemnější. Navíc při operaci v oblasti krku a hlavy, se prý lok. an. používá jen velmi zřídka a jen při velmi malých zákrocích, jako třeba trhání zubu. To proto, že je to v těsné blízkosti mozku a mohlo by se stát, že injekční roztok, pro anestezi, by se náhodně krevním řečištěm, mohl dostat do mozku v nekontrovaném množství. To by mohlo být mnohem rizikovější, než CA. Při celkové an. se látka dá do žíly s velkou cirkulací krve a rozředí se rovnoměrně,tím se dá přesně nadávkovat. Neměj z toho strach, denně se z anesteze probouzejí bez následků kvanta lidí. Můžem být rádi, že se již "umrtvení" nedělá pomocí půllitru whisky. Už ta kocovina po takové operaci.

Jo, já na to vzpomínám vcelku pěkně. Prostě jsem si spinknul, pak probuzení na pokoji, jako by nic, bylo po všem. Jen ta krásná sestřička těsně po operaci, tu jsem chtěl viděl a asi jsem i blábolil, jak je pěkná.

Šťastlivče. Já po narkóze bliju a to tak, že velmi. Je to věc. Jsi na lačno. V břiše máš zašitou díru a teď tě to šponuje a už nemáš ani ty žaludeční šťávy. To samé po injekci proti bolesti, co mi dali po probrání. Další jsem už odmítl a protrpěl to bez ní.

Říkali mi, že budu otupělej a trochu mimo. Já se prostě v pohodě probudil a s borcem, co ležel vedle na posteli jsme šli na kafe do vestibulu špitálu.

Loni jsem byl také na operaci. Moc se mi na celkovou uspávačku nechtělo, protože šlo "jen" o jeden prst na ruce, ale doktor říkal, že to bude na dlouho, protože šlo o hodně roztříštěnou zlomeninu. Pamatuju si, že mi nějaká mladá sestřička napíchla žílu, pak jsem tak 30 vteřin přemýšlel o tom, že to nezabírá a co se bude dít a najednou jsem cítil jakoby tíhu, blbě se to popisuje, ale jako bych cítil celou svou váhu, zamotala se mi hlava (a to jsem pochopitelně ležel), no a černo. Pak jsem se probral a teda když ta bolest po tom zákroku přišla k sobě, tak jsem tam skoro brečel bolestí. Sice do vás cpou léky na bolest, ale prostě to na mě nějak nefungovalo. Ze zákroku si pamatuju jen tu chvíli té tíhy a pak nic. Myslím, že to bude v pohodě, to zvládneš ;).

Mno, četl jsem o lidech, kteří si pamatují kompletní průběh operace /včetně bolesti/ v celkové anestézii. Nevím, pod kudlou jsem ještě nebyl (ťuky ťuk), ale i tak mě to děsí. Popisují to jako stav "uvěznění" ve vlastním těle s bystrými smysly a nemožností jakéhokoliv pohybu. Je toho plný internet, tedy nemyslím, že se jedná o městské legendy.

Asi to budou výjimky, protože většina má spací okno.

Nejsou to legendy a stávalo se to, i když velmi velmi vzácně. Ale se zlepšením sledování životních funkcí během operace to už prakticky vymizelo.

Můj známý to bohužel zažil asi před dvěma lety.Začal křičet.Zážitek to byl prý strašný.Doufám,že to bylo ojedinělé.

Pokud začal křičet, tak nejspíš vůbec nebyl uspaný.

Nevěřím. Křičet nelze, mrkat nelze, hýbat se nelze. Možná za to můžou svalové relaxanty, co do tebe pumpujou. Musí to být strašlivý zážitek, s tím souhlas - někteří /z Netu/ to nerozdýchali a spáchali sebesrandu. Kristova noho...

Mě poměrně děsí i představa, že o sobě celou dobu víš, když tě operují, byť to třeba tím vlivem drog zapomeneš.

Neboj, to se nestane. Medicína v ČR je na velmi vysoké úrovni.

Tak to mě zrovna neděsí. Vzpomínky na bolest jsou mnohem devastující než bolest samotná.

Jo, to věřím... Je toho plný internet. Zrovna tak, jako výpovědi očitých svědků přistání mimozemšťanů, o tom, jak vzali lidi do létajícího talíře k prozkoumání, nebo o faktických účincích chemtrails, věrohodných důkazech o nadpřirozených jevech nebo o zázračných účincích drahé deky k odstranění geopatogenních zón. Samozřejmě, co je na internetu, je zaručeně pravda.

A Elvis žije!