Nevím co dál.
Zdravím vás, mám takový malý problém... Při volbě střední školy jsem se vydal cestou toho, co mě bavilo ve 14ti letech...(rozhodovat se o své budoucnosti takhle brzy mi přijde šílené) Na střední škole se mi nelíbilo...(teda... jak se to vezme, studoval jsem programování... a jediné co mě bavilo za celé 4 roky studia byla počítačová grafika) tak jsem si řekl že na vysoké škole zkusím něco jiného. Tak jsem šel z programátora na stavební fakultu.. no... je konec semestru a končím... né kvůli tomu že bych to nezvládal, ale prostě mě to nebavilo a... no dobře... neměl jsem na to trpělivost... chtěl bych studovat, jen nemůžu najít nic, co by mě bavilo... volba stavební fakulty pro mě byl omyl, vlastně ani nevím proč jsem sem šel, asi proto že jako záložní střední školu jsem měl taky stavebku??? Jen bych se chtěl zeptat... co mám se svým životem dělat...? Baví mě počítačová grafika, ale nevím jestli tak moc abych se tím živil do konce života... teď od prvního ročníku bych chtěl nastoupit na univerzitu k nám, na "auta", ale čím víc o tom přemýšlím, tím více si říkám že bych se na to měl "vyprdnout", a jít na informatiku, problém ale je, že z hloubi duše nenávidím programování, možná to bylo školou, možná učitelem, nevím... každopádně programovat už (asi) nechci... nevím co dál...
Co mám teda v životě dělat? Jak se mám rozhodnout správně?
Dal ses na vojnu, musíš bojovat. Myslíš, že najdeš nějakou školu, kde tě bude bavit všechno od začátku do konce? Možná ta stavebka s tím, že víš něco o programování a počítačové grafice může být pro tebe dobrá volba.
Možná by být mohla, také jsem si to myslel, problém ale je, že já se vždy pro něco rozhodnu a až pak se mi to zdá jako špatný nápad. Na stavebce se mi ze začátku líbilo, ale pak, potom co jsem si uvědomil že nevím co bych potom chtěl dělat a ani na jaký obor bych se chtěl více zaměřit, jsem se rozhodl skončit. Teď ale po tom co jsem se rozhodl pro konec mi přijde že jsem udělal chybu, že bych to měl dokončit. Můj problém je že nevím co chci v životě dělat, a tak je pro mě těžký zvolit si obor studia.
Informatika rozhodně není jenom o programování. Ale nějak jsem z toho popisu nepochopil, proč vlastně nechceš dělat tu grafiku.
Jo a mimochodem: za větou se píše jedna tečka a ne tři.
To je další věc kterou nevím určitě. Tu grafiku bych asi dělal rád, jen nevím, jak dlouho by mi to vydrželo. Chtěl jsem jít na vysokou školu, tak jsem si zvolil fakultu stavební a to byla chyba. Doufám že se alespoň pro dočasné ukončení vysoké školy rozhodnu správně.
A u něčeho snad víš, že by ti to vydrželo dlouho? Mně přijde, že spíš hledáš výmluvy.
U ničeho nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale s tím ale že u sebe v tom co dělám(studuji) nevidím budoucnost, se mi v tom nechce pokračovat. Nebaví mě to a ani nezajímá. Důvodem proč jsem šel na stavebku bylo asi to, že mi přišlo hezké navrhnout si dům, ale to je asi tak vše. Teď když vidím co všechno to obnáší, tak to asi není nic pro mě.
Tak běž pracovat.
Koukej tam zůstat a dodělat aspoň bakaláře (a pak i magistra). Když se ti obor nebude zamlouvat a naskytne se ti něco zajímavějšího, můžeš to pak zkusit. Navrhovat dům nemusíš, můžeš třeba pracovat na stavebním odboru na městském ouřadě, to je taky záslužná práce pokud se dělá dobře a svědomitě.
Práce není od toho, aby bavila, ale abys vydělal peníze.
Vojín Kotas, já mám dotaz. A co asi pro tebe je?
Ale když děláš práci, to tě nebaví, tak to pak stojí za hovno - jak práce, tak život. Když má ještě tu možnost si zvolit životní směr, tak je určitě dobrý najít něco, co ho bude nejen živit, ale i vnitřně uspokojovat.
Ale hošík zřejmě neví co by měl dělat, aby ho to bavilo. A v jeho věku už je asi pozdě, aby se teprve rozhodoval. A práce ho bude nebo nebude bavit podle toho, jak se k ní postaví, jak zapadne do kolektivu, jakého dostane šéfa a tak.
Jdi na rok do fabriky k mašině a tam si ujasníš, zda se ti taková budoucnost bude líbit. A budeš mít dost času si ujasnit, co bys chtěl dělat dál.
Já mám názor takovej; pokud budeš dělat něco, co tě nebaví, nebudeš nikdy šťastnej, ani když tím vyděláš miliony. Jak říkal Twain, Find a job you enjoy doing, and you will never have to work a day in your life. Peníze nejsou všechno. Možná to zkus po americku, vezmi si rok volno od školy a zkus brigádničit v různejch sférách, až si čuchneš k něčemu, co bys dělat doopravdy chtěl.
Mám v rodině kluka, co chtěl programovat a při studiu bc. zjistil, že ho to nebaví. Kvůli tlaku rodičů u toho zůstal. Snažil se práci vyhýbat tak dlouho, že si z informatiky stihl udělat doktorát. Teď už pracuje, ale nesnáší to a je pěkně nasranej, že nedělá něco jinýho, ale co chceš dělat ve třiceti s doktorátem z informatiky, když nic jinýho neumíš? Než, nebo spíš jestli vůbec někdy, se v něm něco zlomí, bude sedět za počítačem a dělat něco, co nesnáší.
Nikdo za tebe nezjistí, co tě baví.
Každé pondělí vyhlížím popeláře, abych uklidil vysypanou popelnici než nám ji zase někdo ukradne. Popeláři jsou IMHO užitečnější než někdo, kdo se živí tím, že třeba píše umělecké kritiky. Myslíte si, že popeláři jsou šťastni že dělají něco co je baví?
Každý se snad může alespoň pokusit najít práci, která ho bude i bavit. Není povinností trpět jen kvůli penězům.
Jak psal tady Mont, někoho na práci baví čistě jen fakt, že mu vydělává peníze. Našroubuje u pásu do pračky dvoustej buben a zaplesá, kolik bude mít výkonnostní bonus.
Tazatel nevypadá, že by se chtěl smířit s čímkoliv, co mu jen vydělává peníze. Pohled na to, jako na všechno ostatní, má každej jinej
Tazatel nevypadá, že by se chtěl smířit s čímkoliv, co mu jen trochu smrdí prací, aspoň se mi to tak jeví.
Tohle je problém spousty městských děcek, zvláště z bytovek a paneláků - umí akorát tak pařit na počítači a IT škola je pro ně něco jako další level her. Pak zjistí, že je to celkem opruz a krom těch her vlastně nic jinýho neumí a neznají. Děcka na dědinách v baráku už obvykle čuchnou k vercajku a umí opracovat kus železa, nebo dřeva, nebo namíchat beton. Ti pak mají trochu jasnější představu, co obnáší jaká práce a jestli by to chtěli dělat celej život.
Jsem děcko z vesnice a představu stejně nemám. Ale i tak děkuji za urážku.
Co třeba romistika a potom Člověk v tísni?
To nebylo myšleno jako urážka, ale konstatování faktu. Mám dva synovce, jeden už vybral střední školu, druhej vybírá. Ten první je z dědiny a šel na strojárnu, baví ho to a jde mu to. Druhej je z města a neví sám, co by. Dívá se právě na IT školu, protože umí akorát tak pařit hry.
Další podobnej případ - novej kolega, krátce po škole, ruce má olšový. Z města a umí pařit hry.
Ano, na IT VŠ půlka lidí skončila v průběhu prvního semestru formou dobrovolného odchodu. Nejvíc mě dostala spolužačka, která prý chodila někam na obchodní akademii a nevěděla, co dál. Napadlo ji, že si ráda prohlíží internet a v IT se hodně vydělává, tak to bude správná cesta. Vydržela týden.
Napadá mě věta z DOD na katedře počítačů (dnes samostatná fakulta čvut) - pokud Vás baví počítače nebo chcete programovat, jděte kamkoliv jinam než sem. Přišlo mi to tedhy divné (a to i když jsem tam ani nesměřoval), ale po létech musím uznat, že to docela dobře vystihnul, praktické programování se provozuje všude, kdežto oni se tam hlavně patlají v terorii. Jinak to že na čvut skončí půlka lidí se traduje od samých počátků, první historický ročník prý tvořili dva lidé a dodělal to jeden. Vypráví se to jako vtip, neověřoval jsem to v historických pramenech.
https://www.zive.cz/poradna/pomoc-studentce-v-it-co-je-vazne-zoufala/sc-20-cq-607352/default.aspx?consultanswers=1
Ideální je, když městské děti mají prarodiče z venkova a mají možnost si zakusit práci na baráku, na poli apod. Nebo rodiče mají aspoň chatu. Ale přes týden je zas lepší být ve městě a mít vše po ruce.
Mě jedna věc na práci baví, vydělávat peníze.
Ve škole bude vždy nejmíň 90% nudného učiva, s tím nic nenaděláš. A na vysoké zvlášť, navíc první ročníky jsou na většině škol vyhazovací, zábava je až ve vyšších ročnících (takový pocit, že jsem zapadnul a že nás učitelé berou jako kolegy a ne jako hmotu jsem začal mít zhruba od čtvrtého semestru, poslední semestry už pak byly naprosto v pohodě, ne v tom smyslu, že by nebyly žádné nároky, ale spíš ve smyslu, že už do sebe všechno hezky zapadalo a hranice mezi předměty už nebyly takové, nebylo nutné se učit extra na 6 zkoušek, na každou zvlášť ale to co jsem se naučil na jednu se hodilo i pro další).
Problém je, že jak se začne něco studovat pořádně (což se na vš očekává), začne se i na jednoduché a zábavné věci nabalovat spousta teorie, která už není tak jednoduchá a zábavná. A to ať si vybereš obor jakýkoliv. To prostě tak je. Nezbývá než vydržet.
Tak to na vysokých školách bývá - první dva ročníky se odděluje zrno od plev, tedy je tlak vyřadit ze studia ty, co na to nemají a nebo je to nezajímá. Pak se ty zbývající snaží udržet, aby měli nějaký úspěšný absolventy.