Obavy z odmítnutí - tábor
Zdravím, je mi 16 let. Mám téměř 7let diabetes 1.typu a tento rok uvažuji nad tím, že bych jela na tábor ke koním. Na tábory jsem jezdila, ale s ostatními diabetiky + byl jinak tématický. Jsem samostatná, vše zvládám.
Moje otázka tedy zní : Jak mám přemluvit mamku, aby mě pustila i na tento tábor, kde budu s diabetem jediná ?
Nikdy jsem po ní nic takového nechtěla, ale o tento tábor opravdu moc moc stojím. Mám obavy, že řekne ne.. jelikož jsem hodně dětská a myslí si, že to tam sama nezvládnu a já ji na jednu stranu chápu, že se bojí.?
Budu ráda za každý tip, jak ji přesvědčit.
Omlouvám se, pokud jsem svoji otázku zařadila špatně.
Zkusil bych sehnat a kontaktovat nějakého vedoucího toho tábora a zeptat se,jestli by byl nějaký problém s účastí.Když už jsi na podobné jezdila.A potvrzení od doktora pak taky samozřejmě budeš mít.Pokud se vedoucí vyjádří,že to problém nebude a takové děti s omezeními a zvýšenou péčí nebo dohledem berou běžně,tak to snad pomůže maminku uklidnit a přesvědčit.Případně se tam pak může poptat i sama.
Ptala jsem se vedoucích více táborů a problém by nebyl, jen to napsat do přihlášky, ať se mohou poradit se zdravotníkem.
Mamča se právě bojí pustit mě na tábor s koňmi, protože si bratrancovo přítelkyně cca před 3mi roky přivezla na pár týdnů koníky k nám a bratrance jeden kopl do nohy. Ale ukázalo se, že to nebyla úplně vina koně.
Moc Vám děkuji za odpověď :)
Ono se moc takhle na dálku poradit nedá,neznám detaily a hlavně tvoji mámu.Snad jen zkus na nějakou dobu nasadit smutný výraz,že ses na ten tábor strašně těšila a budeš mít celé léto zkažené.Třeba Ti maminka bude chtít udělat radost a ještě o tom bude přemýšlet?Nebudeš mít teď někdy narozeniny nebo 7.2. svátek?Tak si zkus jako dárek nepřát nic jiného,než ten tábor.Tak hodně štěstí a pak pozdravuj všechny koně.
Podle mne neexistuje žádný způsob, jak člověka, který nechce něco udělat, přesvědčit, aby to udělal.
Jsem si vzpomel na serial Neviditelni:
"My v mafii mame dobry vztahy, chceme neceho spolecne dosahnout, vzajemne si vyhovet. Oni mi pomuzou radi."
"No a k cemu teda potrebujete ty slozky?"
"Kdyby mi nepomohli radi"
Ne ze bych to videl jako reseni tyhle situace(kdy si sakra myslim, ze v 16 si clovek muze rozhodnout, kde bude travit tabor), ale zpusobu jak nekoho presvedcit, aby neco udelal i kdyz nechtel, je neurekom.
To může napsat jenom žena
Mužům se to naopak stává velmi často.
Svou odpovědí jsem mínila, že by se o něco takového neměl nikdo ani pokoušet.
(Přijde mi to nefér.)