Výslovnost anglických příjmení ? katalog a naučení
Ahojte, anglicky umím skvěle, ale chtěl bych se zdokonalit ve výslovnosti příjmení (a defacto vlastních jmen, která nejsou bežná slovíčka) . Existuje nějaký katalog nebo slovník příjemní a jejich výslovností? Ty moc neovládám, už jen kvůli tomu, že s nimi nepřijdu do styku jako s běžnými- nevlastními slovy. Dokonce i jména, která písemně připomínají že jsou německého původu nebo českého (bez diakritiky) kolikrát mají překvapivě jinou výslovnost.
To je problém, protože často se výslovnost řídí spíše zvykem daného rodu, nežli nějakými pravidly.
To vážně neexistuje. Někdo se představuje jako Gibson, druhý jako Džipson a píšou se stejně.
Vyslovuje se to tak, jak majitel jména chce, aby se to vyslovovalo. Stejně jako holka, kterou rodiče pojmenovali Abcde a vyslovuje se to údajně Absidí.
Tady se rodiče dobře pomstili :D
Nevidím to jako pomstu, spíš jako negramotnost rodičů, kteří vyplňovali nějaký formulář a nevěděli, co píší.
Tady máš dva šilinky a co je komu po jméně..
Nevidím to jako problém. Respondend pochopí. Moje engliš je sice už za zenitem (všecko jsem zapomněl), nicméně včera v Práglu jsem vyprodukoval rozhovor s Japoncem a vzpomněl jsem si. Ten dialog bys asi slyšet nechtěl
. Příjmení neřeš.
to mě zajímá, jak se dá jazyk zapomenout a v kolika letech. Například angličtinu jsem nezapomněl, stále je to pro mě jako nativní jazyk (asi tím ,že ji používám běžně). Ale španělštinu jsem se učil jen od 2:stupně do maturity (a pak nepoužíval vůbec, ale občas něco přečetl) a znám jen základy, u omezeného počtu sloves, jmen,členy nepamatuji a například vedlejší věty jsem zapomně.
Zapomina se nepouzivanim. Proste jak to nepouzivas, zacne se ti to vytracet z hlavy. Uplne stejnej princip jako jine skolni znalosti, ze skoly si taky urcite nepamatujes vsechno, cos tenkrat umel.
Tak. Děkuji. Engliš, Ruština, Latina. Nepamatuju si nic.
Si pamatuju Jágra, jak po letech strávených za mořem žvatlal česky jak tříletý děcko.
Já jsem na tom podobně s Němčinou, a to jsem dřív i sledoval německou televizi. Dneska nevim, jestli bych vůbec dokázal něco říct, naposledy jsem se v německu radši dorozumíval anglicky. A to jsem němčinu měl i na vysoké škole (právě od druhého stupně základky), kde jsme se dostali i k takovým věcem jako předložkám se druhým pádem, předložkám, které se pojí s pádem jakým se jim zachce, spojkám, po kterých musí být časová souslednost a spoustu věcí, které jsem už zapomněl. Holt nepoužíváním se znalosti zapomínají.
Kdysi jsme se na to ptali přímo rodilého mluvčího, jak to dělá takový angličan, když vidí slovíčko, které předtím nikdy neviděl (typicky vlastní jméno). Prý to vysloví tak, jak si myslí, že by se to mohlo vyslovovat (třeba podle podobnosti se známým slovem). A šance, že se trefí je poměrně vysoká a když se netrefí, ono se zase tolik neděje.