Prosím o pomoooc
ahoj jsem zoufalá, jsem úplně na dně... potřebuju pomoct.
Je mi 19 a žiju sama s mámou. Nedávno jsem si našla přítele. Chodím na střední a tento rok budu maturovat. No, problém je v tom, že se s mámou furt hádáme. Je na mě neustále nepříjemná, zlá někdy úplně bezdůvodně, sprostě mi nadává... nevím co s tím vždycky to nějak ustojím ale teď už to prostě nezvládám. Nejdřív se jí nelíbilo, že jsem začla jezdit za přítelem, dělala mi kvůli tomu hysterické scény a to jsem se vždycky vrátila domů, tak jak jsme se domluvily, třeba do desíti. Naše hádky ale nejsou jen kvůli tomu, ona si na mně prostě vylívá svou zlost, ale nevím kde se to v ní bere. Třeba před pár dny na mě ráno začla ječet, když jsem se chystala do školy. Ani nevím kvůli čemu, prostě se jí zase něco nelíbilo. Já si taky nic nenechám líbit a když jsem jí začla odporovat a bránit se tak to ji naštvalo ještě víc. Úplně zuřila vzteky, sprostě mě urážela a pak vzala hrnek s kafem a chrstla ho po mně. To mě tak vytočilo, nejraději bych jí v ten moment liskla. Byla jsem z toho docela hotová ale pak jsem to nějak přešla... No a dneska se to opakovalo, pohádaly jsme se.. strašně... Je tak zlá když se se mnou hádá, úplně na mě vykulí ty svoje zlý oči a hystericky ječí. Pak zase vzala hrnek s kafem a chrstla to na mě. Jo možná to zní komicky ale představte si to. Ve mně to tak vřelo, zase jsem měla chuť jí to nějak vrátit. Sama jsem držela v ruce svoje kafe a měla jsem takovou chuť jí to vylít do ksichtu (jinak to by mě asi zabila)... No každopádně kdybych to kafe nedržela v té ruce, tak si dovedu představit že by se po mě i vrhla a zmlátila mě. Ach jo. Nevím co s tím.. tohle přece není normální
Vždycky se tak rozklepu že ani nemůžu dýchat. Bojím se jí, nemám ju ráda. Chová se ke mně jak k malýmu děcku, myslí si že mi může řídit život a říkat mi co mám dělat. Taky mi řekla že když ju nebudu poslouchat tak mě vyhodí z bytu. Nejraději bych se odstěhovala ale nemám peníze.. Napadlo mě někam do pronájmu, ale vůbec si nedovedu představit jak bych to teď zvládla když budu maturovat. Prosím poraďte mi co mám dělat, já už to nevydržím.
Generační rozdíly jsou věky věků. Ale k nějakému rozumnému řešení se dá v základě dojít rozumným dialogem. Co si s mámou sednout a povykládat si? Třeba se jí i optat, co se jí na tobě nelíbí?, že tě nebaví zbytečné hádky a rozepře. A že by sis chtěla s ní rozumět, jako kdysi. A že máš zájem se věcem, co se jí nezdají a nelíbí, tak se chceš vyvarovat. Máš ted náročný ročník a potřebuješ se na něj soustředit, abys ho úspěšně zvládla a potřebuješ k tomu klid. To ale neznamená, že by sis nechtěla taky trochu života užívat. Určitě i sama - ve tvém věku, tak si chtěla s přáteli (přítelem) povyrazit. Násilí NENÍ řešení a je dobře, že se držíš zpátky. A můžete si najít v týdnu třeba každé úterý hodinku na to si takto povykládat, at si můžete mezi sebou problémy povykládat a pořešit. Hodně úspěchů
Děkuju za odpověď.. no povykládat si, to jsem zkoušela tolikrát ale je to dost náročný.
Z toho, co jsi vypsala (víc info nemám) mi vyplývá následující, co ti vyložím chlapsky, bez obalu a přímočaře - je na všechno sama, chlapa nemá. Bez sexu se dá vydržet, ale leze to na mozek a když vidí, že ty máš borca a ona ne, tož tu to deptá. Když už po tobě chrstá kafe, tak jí solidně hrabe a je zralá na facku, i když chápu, že aby fackovala dcera matku je už docela mazec a nechceš to dělat. Tohle se jí bohužel vrátí - až budeš mít svou rodinu, nebude důvod tahat děcka k babičce. Měla by si někoho najít, ale takovou fůrii bude brát leda těžkej zoufalec, nedejbože nějakej ochlasta, takoví berou cokoliv, kdo jim uvaří a roztáhne nohy. To by bylo ještě horší, než teď.
Jsem ráda, že to takhle někdo taky vidí. Já furt hledám problém u sebe, ale tohle už prostě není normalní. Tu facku bych jí dala tak ráda, konečně by se mi trochu ulevilo.
Je to fakt fůrie. Zatím s ní žádnej chlap nevydržel, každej raději zdrhne ale co s tím sakra.. pak to odnáším já. A tohle prostě člověk celej život nevydrží.
Pokud nepůjdeš na vysokou školu, je dost pravděpodobný, že po maturitě si najdeš práci a začneš vydělávat. Pokud se svým chlapíkem vydržíte a budete pracovat, můžete si najít společný bydlení. Ovšem pokud se jemu bude chtít opustit mamahotel a taky společný bydlení prověří vztah, zda spolu vydržíte. Najít ve dvaceti partnera na celý život je vcelku vzácnost.
Když s tvou matkou žádnej chlap nevydrží - holt některý jsou takový a mají i děti (tebe). Ty to pak odskáčou. Měl jsem takovou kolegyni, nadávala na svou matku, jaká je to ku**a, že střídá chlapy, žádnej s ní nevydrží. Bohužel, po čase se jí začala podobat. Snad se to nestane i tobě.
Já právě chci jít na vysokou, hodně. A to je další věc, nedovedu si představit chodit na vysokou a přitom dál žít takhle.
No jinak hezky to odskákávám, a to se mi fakt nestane že bych se jí začala podobat... to už bych to raději rovnou zabalila.
Az budes mit po maturite, najdi si brigadu/praci, s vyskou se to nejak skloubit snad bude dat a dej si bud zadost o kolej, nebo si najdi nejake spolubydleni s dalsimi studenty.
Až zase začne zuřit,zkus ji trochu usměrnit,ovšem v klidu.Prostě jí řekni,že to chování není normální,že se o ni bojíš a tak příště raději zavoláš záchranku,aby jí doktoři pomohli.A že zřejmě skončí někde na psychiatrii.Pak rychle couvej,asi ji to rozzuří ještě víc,ať nedostaneš facku nebo hrnkem do hlavy.Ale možná si pak uvědomí,že to už přehání a pak s ní snad bude lepší řeč a jednání.A taky jí řekni,že potřebuješ trochu klidu na dokončení školy a s učením na maturitu máš starostí a stresu dost a nepotřebuješ doma další.
Jestli to nějak pomůže ovšem nevím,každý je jiný a odhadnout výsledek se moc nedá.
Že skončí na psychiatrii jsem jí dnes řekla... to ji rozzuřilo maximálně, normálně jí šlehaly blesky z očí. No a od té doby se celý den nebavíme, a že to bude lepší to teda nevypadá. Kdybych jí řekla že potřebuju klid na učení, tak mi řekne že hlavně že si jezdím za "borečkem" a že se mám učit a ne se někde tahat. (a to jsem se s ním přitom viděla naposledy někdy před dvěma týdny). Tak já nevim
To je ono, závidí ti kluka.
A co ten tvůj kluk? Už vydělává? Nemůžete bydlet spolu a nezávisle na mámě?
Ono je celkem těžko radit, když známe jen tvůj názor. Vypadá to, že na sebe narazily možná puberta a stará možná nemocná ženská.
Přiznávám, že během VŠ jsem odešel z domu. V té době byl už otec dávno mrtev a mámě samotné docela hrabalo. Požádal jsem ji, ať mi dává sirotčí důchod a víc po ní nebudu chtít ( to bylo období před revolucí. nevím jestli dnes něco takového je ), měl jsem prospěchové stipendium, a 2 poslední ročníky VŠ po škole ještě chodil na brigádu a psal diplomku. 2 roky jsem se takto živil sám a platil garsonku. Nekouřil jsem, pil minimálně. Spal jsem na matraci na zemi. Postel jsem si vyrobil, když jsem byl v létě na brigádě u zedníků ve špitále a našli jsme tam vyhozený stůl z porodnice. Když jsem chtěl psací stroj na diplomku, máma mi svůj odmítla půjčit. Prodal jsem i magnetofon a radio z NDR, abych si mohl koupit nový psací stroj. A tu VŠ jsem dodělal.
Že chceš být s přítelem chápu, ale ani nevím, jestli nejste feťáci. Neumím ti poradit. S mámou se neshodneš, takže nejrozumnější je odejít. Sama si rozhodni, co jsi ochotná udělat, aby ses uživila.