utratili "mé" spoření a teď jim to mám vracet
Je to delší příběh, ale stojí to za to.
Úvodem:
Když mi bylo 5, rodiče zemřeli při autoněhodě. Babička s dědou se mě ujmuli. Po čase jsem si s nimi udělal pěkný vztah, ale vždycky tam byly překážky, neboť jsou moc konzervativní, vyrůstali za války/vojny a tudíž se nikdy nesmělo nic koupit nebo vyhodit (důsledkem čehož je garáž a půda plná nepotřebných a nefunkčních věcí). Po pádu komunismu si spolu založili firmu, která se dobře rozjela. Já nikdy nic nesměl, po škole hned domů, pracovat na zahradě, když jsem odjel na vysokou, musel jsem se každý týden vracet, protože vždy byla nějaká práce, kterou jsem jim měl odpracovat.
O bytě:
Teď, po dokončení vysoké školy mi koupili byt. Aspoň to tak všem pořád říkají. A já jim na to skočil. Ve smlouvě jsem sice byl napsaný, ale pokud v tom bytě nebudu bydlet, což nebudu, protože mám práci v Praze, tak z něj nic mít nebudu. Byly kolem toho strašný opletačky, třeba vybrat kuchyň. Vždy jsem musel jet s nimi, což jsem dělal rád, protože jsem naivně věřil tomu, že fakt bude můj. Ale vždy muselo být po jejich - barva podlahy, typ podlahy, barva linky, dveří atd. Ale vždy s tím otravovali mě, at si jdu vybrat linku. Když jsem si vybral, řekli že ta ne, a vybrali tu, kterou už dávno měli vybranou. Byt bude za chvíli zkolaudován, a bude napsaný na ně. Nevadí mi to, ale nevím, proč mě s tím pořád otravovali, ať to jdu vybrat, když na můj názor nedali.
Finance:
Celou dobu říkali, že byt bude můj. Zaplatili to mým stavebním spořením, který mi udělali oni. budiž, aspoň bych měl nějaký peníze z pronájmu, jsem si myslel. Zbytek pak zaplatili ze svého (půlku). Teď mi pořád říkají, jak jim ty peníze mám vracet, že jim to dlužím. Tak za prvé, já se o byt neprosil, za druhé, já bych si to zařídil úplně jinak a za třetí, kdybych chtěl utratit 4 miliony za byt, bylo by to do mého bydlení u Prahy. Já nabízel, že třeba klimatizaci, kterou jsem tam chtěl, si zaplatím ze svého - to odmítli, že klimatizace nebude potřeba. Taky jsem nabízel, že si zaplatím kuchyňskou linku, když si budu moct vybrat podle sebe, taky odmítli.
Závěr:
Tak nevím co teď. Jezdím je navštívit jednou do měsíce, když mluví o bytě, jak jim mam vrátit ty peníze, jen mávnu rukou. Byt si vybrali oni, zařídili oni, zaplatili oni, napsaný je na ně, pronajímat si to budou taky oni, já jsem jim nějak z toho procesu vypadl a nevím, proč bych jim měl jakékoliv peníze dávat. Kdybych měl peníze z pronájmu a splácel jim takovou rodinnou hypotéku, tak to chápu, ale ne, když to není moje a nic z toho ani mít nebudu. Taky pořád říkají, jak se mnou podepíšou smlouvu o tom, že jim dlužím ty peníze. To už vůbec ne. Nikomu nic nedlužím a jak jsem výše psal, já bych ty peníze využil na stavbu vlastního domu, ne tenhle byt.
Otázka:
Co si myslíte o tom, že utratili "mé" spoření? V uvozovkách, protože na něj dávaly ty peníze oni, říkali, jak jsou to moje peníze, ale já z toho prakticky nic nemám, než jen to, že jim to mám vrátit.
Na koho to stavební spoření bylo napsané? Ale ono je to vlastně stejně jedno. Nebo se snad chceš soudit s prarodiči? Ať to dopadne jakkoliv, vás vztah tím skončí.
Bylo napsané na mě, ale prakticky to jsou jejich peníze, ať si je nechají. Nechci soudit. Ale taky nevím, proč všem v rodině (strýc, teta, bratranci..) říkají, že mi spoří, že mi koupili byt, když sami ví, že to tak není. Jako jo, jednou, až to bohužel přijde (smrt), bude můj, ale nevím, proč říkají, že je můj už teď.
Oni to tak třeba opravdu berou. Někteří lidé takoví jsou.
Byt pronajmout, najem rozdelit podle pomeru sporeni/rodice. Ty z toho neco budes mit a soucasne budes splacet.
Na to mi bohužel řekli, že i to spoření jsou jejich peníze. A i kdyby na to přistoupili, měl bych třetinový podíl. Z nájmu, který by byl zhruba 10 tisíc, bych tak dostal 3 tisíce, zaplatil taky třetinu výdajů, pak by po mně určitě chtěli nějakou sumu za obhospodařování bytu a nezbylo by mi nic.
Pokud to spoření bylo psané na tebe, tak to jejich peníze nejsou. I když je tam posílali oni. Klidně bys je mohl zažalovat, pokud by je použili pro své potřeby. Ale jak jsem psal, to dělat nechceš.
Jistě. nechám to být. Asi řeknu, že tam budu bydlet a byt bude prázdný.
Kdo to spoření ukončil a vybral peníze?Jestli jsi byl plnoletý, mohly být vyplaceny jen Tobě.Kdo platil splátky, není podstatné.Tak jestli jsi je dostal a pak jim je na byt dal, těžko je můžeš obviňovat z nějakého zneužití.
Co se zeptat? Spoření není tvé.
Po pravni strance - sporeni je tvoje, pokud ti tam darovali penize, jsou tvoje, nemel jsi podepsat vyber penez z toho sporeni. Byt je tvuj, alespon je na tebe psany. Najmi si pravnika, a budes se s nima soudit. Oni uplatni pohledavku na vybaveni bytu, ktere se ti sice nelibi, ale souhlasil jsi s nim. S trochou stesti se ti podari ten byt prodat aspon ne moc hluboko pod nakupni cenou, tuto vyplatit jejich pohledavku i pravnika a nebyt v dluhu, mozna byt i v mirnem plusu. Vas vztah samozrejme nejspis skoncil, ale muzes rikat, ze jsi jim vratil vse do koruny a mit na to i papir. IMHO reseni na houby, ale presne dle litery zakona.
(Varianta B pocukrujes se s nima trochu, vychvalis je do nebe, prohlasis, ze vybaveni bytu je jejich dar pro tvou budoucnost, chvili tam budes bydlet a nechas si to, ze je to jejich dar, podepsat na papir. Nacez jako spravny hajzl s tim papirem v ruce ten byt prodas a vsechny prachy si nechas a odejdes do sveta -Prahy- at si trhnou nohou a pokud neco chteji, at se soudi oni.)
Pokud to beres tak, ze jsi nikdy zadne penize nemel, i kdyz sporeni "bylo psane na tebe" a vsechno jsou to jejich penize, stejne tak jako to co nacpali do toho bytu, tak jim byt proste daruj, at sis s nim delaji co chteji, kdyz si ho z tvych ulev a statnich prispevku poridili. Budes na nule, nebudes jim dluzit nic (byt maji, co jeste by chteli, ty sis nic nenechal, vsechno jsi jim dal, vsechno je zarizene jak si prali oni, ne ty, a takhle to rikej po rodine - pokud jsi nemohl mluvit do vybaveni, proc by ses jim mel zabyvat). Jestli ho budou pronajimat, nebo prodaji je jejich problem, tys ho po nich nikdy nechtel. Stejne to bude se vztahem na levacku.
Tak jak tak te bud explicitne vydedi, nebo ten byt jednou, az umrou, zdedis a budes resit co s nim - v te dobe asi nejlip prodat, protoze bydlet budes davno ve svem a jezdit ho pronajimat bude spis zatez, nez zisk (cas a prace jsou taky penize - pokud bys chtel pronajimat byt, za ty penize z prodeje koupis a zaridis neco co budes mit blizko a zarizene podle soucasnych pozadavku, tudiz i pronajimatelne za soucasne ceny)
(Varianta C - svolej velkou rodinnou seslost a tam predestri tyto tri cesty, at si vyberou, ktere da rodina prednost, ze ty ten byt proste pro sebe nechces a vic moznosti neni a co si rodina vybere, to bude a nikdo at si pak nestezuje. Ze z tohohle projektu proste odchazis a je jen na nich jak moc te oskubou do zacatku noveho zivoat, ale dluhy proste neberes. Pak se aspon rozhada cela rodina komplet a nebudes jedina cerna ovce ty.)
Proste jsi se sebou nechal vorat moc dlouho a cim dyl, tim to bude horsi, nejvyssi cas se postavit na vlastni nohy a starat se o sebe sam. Mas praci v Praze - tedy prijem - podle toho se zarid s bydlenim v Praze a okoli a zacni si setrit vlastni penize na zacatek noveho zivota.
Nebo jim holt delej loutku do konce zivota, dosluz jim do smrti a smir se s tim, ze bude po jejich furt, casem ti najdou vhodnou nevestu a deti ti taky budou vychovavat po svem a ty budes jen nalepka na jejich zivotnim projektu i po jejich smrti.
Ty si dokončil vysokú školu? To je teda divné, že potom dávaš takéto otázky. Byt patrí starým rodičom, pretože je to tak uvedené v liste vlastníctva. Polovicu ceny zaplatili oni - to je nesporné. Druhá polovica išla z konta tvojho sporenia, to je dokázateľné. Teda najprv treba vyriešiť spoluvlastníctvo na LV medzi vami tromi a napraviť zápis v LV tak, aby spoluvlastníctvo zodpovedalo vloženým prostriedkom. To je len dohoda medzi vami. Boli medzi vami aj iné záväzky, prísľuby? Všetko zohľadniť v dohode. Koľko pýtajú vrátiť - celú sumu, alebo len to, čo dali mimo sporenia? V prvom prípade je to jasné, každá dohoda v tomto duchu by bola pre teba nevýhodná. Vykašli sa na celý byt, tie peniaze môžeš investovať inde. V druhom prípade daj najprv do poriadku LV. Zmluvu o dlhu voči starým rodičom podpíšeš ako súčasť dohody spolu so zápisom do LV na tvoje vlastníctvo celého bytu.
Utratit tě měli dávno.
Tak to bych teda nebyl tak prisnej, naopak tazatele vcelku chapu. Tohle je danajskej dar a rozhodne bych nechtel bejt v jeho kuzi, to nema rozumnou cestu ven.
Starší lidi mají často "postavenou hlavu" a nedá se s nimi hnout.
Ty že máš vysokou? Jakou? Nejvyšší mamlasoidní? Necháš se vyživovat od staříčků a ani neznáš rodnou řeč. Zdechni.
Nemusíš souhlasit, Merlouško. Blb blbem zůstane. Taky máš výšku?
Ja nesouhlasim predevsim s tvou uplne zbytecnou agresivitou vuci slusne se chovajicimu tazateli. Poradit nemas co, jen se do nej navazis.
Nicmene jak rikas,
Ano, jsem idiot s IQ 152. Navážím se do tazatele? Jo. Do každého zmetka, který si neváží předků, se i nadále navážet budu.
Spouste blbu inteligenci nelze uprit a inteligenti blbec horsi tridniho nepritele.
Zcela vecne - nevidim, ze by si nevazil predku. Predkove ho tlaci do pro nej vysoce nevyhodne situace a hleda, jak z toho ven. To je zcela legitmni a v poradku.
A mimochodem, myslis ze Silke Heydrich je hrda na sveho otce?
A zeptal ses jí na to?
Život je svině.
Milá Merlouško, milý Bahno, milý Alsaku. To si fakt děláte prdel? Až tak nenávidíte své předky? Styďte se, sokolíci. Beztak po vás zbude akorát hovno.
IQ 152, ale čas tráví psaním urážek na internet. Ideální kandidát na r/iamverysmart
Furt lepsi, kdyz po nas zbyde, nez abychom ho meli za zivota v hlave.