emoce
ahoj,
mám takový problém neproblém - partner neumí absolutně projevovat jakékoliv emoce - ať už je to radost nebo smutek.... až na vztek teda 
to mu jde 
jsme spolu dva roky a už jsem si tak nějak zvykla, ale jsou chvíle, kdy je to až moc náročné, když vlastně nevím, jak se cítí - např. nyní, když má úmrtí v rodině.
lze ho to nějak nenápadně naučit??
nej pro info - má to od dětství, nijak si doma lásku a tak neprojevovali, tak to neumí ani on
jsou lidi, co jsou citově chladní. neznamená to, že tě nemá rád. zaveď ho pořádně do své rodiny.vy tam ventilujete, co?
citově chladný - to je přesné
to mě ani nenapadlo, že by mě neměl rád.... i když miluji tě jsem slyšela za ty 2 roky asi 3x....
co jsi tím myslel, co ventilujeme? Já jsem zvyklá na to říct nebo dát najevo, když jsem třeba smutná, nechat se obejmout.... ale on ne... a s tím i souvisí, že ani on neobejme a tak.... navíc tedy on běžné lidské kontakty ani k životu nepotřebuje
ty jsi vyrůstala v rodině, kdy jste se do hodiny stačily zeštěkat, usmířit a toto udělat dvakrát za sebou. on vyrůstal v rodině, kdy se neventilovalo. je to tak? budeš mu muset ukázat v čem je to lepší.
přesně jsi to odhadnul....
to se mu snažím ukazovat, ale když náhodou nějakou emoci projeví, tak pak jako kdyby se lekl a stáhne se na nějaký čas ještě víc....
jednou jsme měli takovou rozmluvu a pochopila jsem, že má strach, že když třeba bude chtít, abych ho pohladila, že když by jsme nebyli spolu, tak že by mu to chybělo.... proto to raději nechce, aby si na to nezvykl... a tak je to vlastně se vším....
jediné co se mi povedlo po roce ho "naučit", že když spíme, tak mě drží za ruku a spíme tak, že ho objímám.... ovšem nedávno, když jsem nebyla doma, tak zjistil, že asi díky tomu nemůže beze mě spát a celou noc se budí, když nejsem vedle něj. tak z toho byl celý mimo
nemá v tobě důvěru. může být nevyrovnaný. já třeba jsem introvert, který ti to extrovertně velice rychle vysvětlí. ale na poli harmonie musí vždy být políčko anarchie. nemůžeš mu všechno brát.
Ked si to vezmeme cisto pragmaticky, tak to znie ako velmi dobra taktika.
Tak je trošku introvertní, to není nic divného.
Bojím se, že ne, spíš ho možná trošku naštvat.
Taky asi nejsem úplně největší projevovač emocí a "hloupé" otázky mě spíš naštvou. (Kupříkladu, když jsem si nedávno zlomil hnátu, tak otázka "Mrzí tě, že sis to zlomil?" mě naštvala dokonce i pod vlivem docela slušného opiátu od sestřičky.
) IMHO je to spíš o povaze, než o "naučení.
To ja jsem v tomhle jeste horsi, ale z hrozneho vztekani jsem se naucil kvuli sobe i okoli prechazet to humorem, takze v dotycne situaci bych spis reagoval typem "Ale samozrejme ze nemrzi, vzdycky jsem si k vanocum od jeziska pral zlamanou hnatu, nechces mi zlomit jeste druhou, at si to poradne uziju? Anebo rovnou vsechny ctyri, mam ti na to prinest lesenovou trubku, at to mas snadnejsi?" - podano sarkasticky a s usmevem :).
Jinak pokud dotycny neni nejaky sociopat, tak se ty pocity daji odtusit i beze slov. Pokud je dotycny nasrany, tak na nej nemluvit, pokud ma radost, tak se pritulit a casem se podda, alespon v soukromi. Pokud to z nej nedokazes poznat, tak mu nejak sikovne zdelit, ze bys byla rada, aby to alespon vuci tobe daval trochu vyrazneji najevo (hlavne ho nezen v tomto ohledu do nejakeho dialogu).
Dej si s nim pár panáků a uvidíš jak se rozpovídá..
Tak s obdobnou radou bych si daval pozor, zdaleka ne vsichni jsou po poziti alkoholu moc prijemni...
To je pravda, ale tak snad ho za ty dva roky trochu už zná
jj, po pár panácích to trochu jde.... ale to aby ho člověk udržoval v permanentní opilosti, aby se projevoval normálně
To je povaha. Nezměníš to. Takové věci si musíš uvědomit na začátku vztahu, ne být jen oblblá láskou. Opravdu jak radili jiní, jít někam s partou na akci, opít se, rozvášnit se.. uvidíš, jak bude reagovat. Nebo si s ním narovinu promluv.. řekni mu, že ti to vadí.. ať se pokusí aspoň trochu více projevovat.
Ale je to podobné jak s jednou dívkou, o kterou mám zájem.. Introvertka, neuvěřitelná stydlivka.. skoro se emočně neprojevuje, je do sebe uzavřená. Známe se už skoro 3 roky, mám jí rád.. ona mě evidentně taky.. ale zkrátka mi to za celou tu dobu nedokázala nikdy říct.. a nikdy jsem jí k tomu nedotlačil. Přitom zájmy společné, máme se o čem bavit, někdy probdíme celou noc..
Holt povahu člověka nijak zásadně nezměníš.
No a třeba se Ti právě tohle na něm líbí.Rozněžnělej "cítlín",kterej Ti bude doma plakat a rozebírat city a emoce,může bejt za čas dost únavnej.Umrtí v rodině je věc s kterou se musí každej vyrovnat po svém.Někdo se z toho vykecá a vybrečí,no a někdo to holt v sobě vydusí.Lidi který používaj výraz "miluju" v každý druhý větě už asi zapomněli jeho význam.
Zažila jsem, nevydržela jsem. Pokud jsi jen trochu extrovertní, začne tě to vysávat a i ve společnosti se budeš snažit brzdit, abys "neutíkala" vlastnímu partnerovi. A to je špatně. A poznat emoce jen z výrazu obličeje samozřejmě jde, ale na dlouhodobé žití to moc není...
no, ono je tak, že u nás to nejde ani poznat z výrazu obličeje.... by mohl uplně bez problemu hrát poker
právě, že je to takové vysilující...
Tak si o tom s ním promluv. Pokud s tím nic dělat nebude, tak s ním nebuď...
to jsem zkoušela už několikrát, odpověď je taková, že pokud se někomu nelíbí jaký je, tak at s ním není, že nikoho nenutí, aby s ním byl....
A co je proboha na té odpovědi špatného? Nebo bys byla radši, kdyby se začal přetvařovat jenom aby ti udělal radost (= aby měl od tebe pokoj)?
Jenom se tě zeptám, zkusila sis představit sama sebe za 5-10 let? stále se stejným partnerem, který neprojevuje tvé city k tobě? budeš šťastná? Není lepší nějak se rozhodnout už teď?
slovíčko tvé je tam samozřejmě navíc
Znovu opakuji, pokud tě to trápí až do této míry, tak to nevydržíš. Není otázka zda ho opustíš, ale kdy. Pokud i on ví (na základě vašich rozhovorů) že tě jeho chování deptá, možná už s tím vnitřně více méně počítá. On se nezmění, ty se přes to nepřeneseš. Pokud máš potřebu rozebírat to i na internetových fórech, přijde mi, že už provozuješ "vztahový sadomasochismus". Utíkej, dokud tě nezbouchne. Vyraž si někam bez něj. Zjistíš, že být ve společnosti bez něj je jako kdyby ti sundali kouli z nohy. Nech se sbalit někým alespoň trochu zajímavým udělej "ledovému králi" pápá.
Já to vydržela 3 roky a doteď si říkám, jak jsem to vydržela tak dlouho. Ve vztahu s někým, kdo mi nedokázal dát najevo city a lásku. Nemáš to zapotřebí. Čekají tě lepší vztahy.
Tohle už jsem někde četl ..., ale kde ?