Problém s rodiči a váhou
Ahoj, potřebovala by jsem se někomu vyzpovídat .Rodičům nemůžu, protože by si myslely že jsem nemocná a kamarádky mi nerozumí.
Mám docela velký problém s váhou. Dřív, asi před třemi lety jsem začala strašně rychle hubnout. Zhubla jsem z asi 68kg(což jsem měla v lednu) na 50kg(červenec toho roku). Mamka mě furt strašila že mě zavřou na psychiatrickou léčebnu a že kvůli tomu budu opakovat ročník a pokazím si celý život. Měla jsem různé problémy, byl mi pořád zima, měla jsem nízký tlak, padali mi vlasy,měla jsem pořád špatnou náladu a žádnou energii.
Doktorka a trochy i já sama jsem si řekla že teda přiberu, ale ne víc jak 52kg. Nakonec to dopadlo tak že jsem přibrala ještě o dvě kila víc. A vůbec mi to nevadilo, cítila jsem se dobře. Ale pak přišel takoví zlom a já měla tendence hubnou zas. Dopadlo to tak že jsem třeba týden hubla a za týden to zase přibrala. A takhle to šlo celou dobu až do července tohoto roku. Teď od půlky září jsem si teda řekla že bych mohla zase trošku zhubnout, zase na tich 52 kg. To se mi za půl měsíce krásně povedlo. A teď na začátku října jsem si řekla že budu ještě cvičit, protože nezpevněná kůže co na mě visí se mi vůbec nelibí. Proto jsem začala běhat. Každý den 30-60 minut, abych začala zlehka. Mamka si ale začala všímat toho že jsou mi kalhoty, které jsem měla normálně uplé, volné na zadku a stehnech. A začalo to zase, rodiče mi začali říkat jak si ničím zdraví a jak mě začnou znovu vážit a už se semnou nebudou párat a vážně mě na tu psychinu odvezou. Já vážně nevím co mám dělat. Chci být hubená, ale mám pocit že oni mi v tom brání a nechtějí aby jsem se sama sobě líbila. Na druhou stranu jím nechci dělat zbytečné starosti.
Z vážení mám teď panickou hrůzu, protože vím že mám méně než oni chtějí abych alespoň měla
Nemít čas na snídani je chabá výmluva. 3 jídla za den taky nic moc.
Já ovšem i s mým stravovacím návykem nemám problémy se zdravím ani psychikou. Bohužel u tazatele to je diskutabilní.
Nemám čas na snídani protože nejsem zrovna člověk který vstává dříve než je "nutné". To není výmluva. To je fakt. 3 jídla denně ti přijdou málo ? Si myslíš že všichni na světě v každé době řešili jestli mají 6 či 3 nebo 1 jídlo denně ?
Kolikrát byli rádi že mají to jedno jídlo denně a přesto byli na tom fyzicky lépe než tucet lidí z dnešní generace "válečků" kteří žerou pětkrát až sedmkrát denně.
Všechno není o počtu jídel denně. Je v tom více faktorů. Genetika. Metabolizmus. Složení stravy. Pitný režim. Co člověk dělá za celý den. Jak se cítí psychicky.
Mé tělo funguje správně. A věřím že kdybych si držel tento režim tak bude fungovat ještě dalších několik desítek let.
Já vstávám v 5 a domu se vracím večer. Mít za den 3 jídla, tak chcípnu hlady (v práci si ze mě dělaj srandu, že furt žeru a to mám vysekaný břicho), ale pokud ti to vyhovuje, není co řešit. Jestli ti tělo funguje správně, to už bych se hádal, ale tvoje věc.
Otázka by byla opravdu co v dnešní době znamená že ti tělo funguje správně.
Žereš. Ale nedivil bych se kdyby živiny které tělo příjme a jsou nadbytečné tak vysekáš v následném tréninku či výkonu. Je třeba aby tvoje tělo příjmulo tolik živin kolik spotřebuje. Pak jsi na optimální úrovni a můžeš fungovat konstantně tak jak je třeba bez změn. Což je zdá se můj případ.
Tvůj případ bude to že toho sníš hodně ale následnou činnosti to využiješ k přetvoření na svaly ? Ne ?
Nwm, kolik Ti je, diskuzi jsem jen prolít.
Dneska jsou v kurzu BACULKY, žádné vychrtlé bulimičky, anorektičky atp.
Svět je zvrácený, že kolem sebe, v časopisech, reklamách ... vidíme hubené celebrity, které později končí na psychiatrii, na fetu nebo sebevraždou. Hubené jsou považovány za normální, normální za baculky, baculky za morbidní nadváhu. Nejen já to mám obráceně: baculky jsou normální a normální jsou vychrtliny, na které se nemůže ani post*vit.
Pošli svoji fotku a podle dalších okolností uvidím, zda ti poradím