Ztracená životní láska
Ahoj, nikdy jsem do takových diskuzí nepsal, ale poprvé nevím, co dělat... Měl jsem přítelkyni 8 let, se kterou nám to poslední dobou moc neklapalo, z toho důvodu, že jsme ani jeden neměli rádi rodiče toho druhého z určitých důvodů a kvůli tomu vznikaly hádky. Poslední dobou jsem byl ze všeho dost zoufalý, nevěděl, na čí stranu se přiklonit, na přítelkyni jsem křičíval, byl na ni zlý a neprojevoval jí dlouho žádnou lásku. Nakonec jsem jí ve vzteku řekl, ať se sbalí a odstěhuje. No a jednou jsem se vrátil ze čtyřdenní služební cesty, její nábytek byl přyč, dům byl prázdný, a ona nikde. Napsala mi, že ji to mrzí, ale musela už odejít, nemohla to vydržet. Je čtyři dny pryč a já si uvědomil, že bez ní nemůžu žít a miluju ji. Chci ji zpátky. Chci si ji vzít za manželku a mít s ní dítě. Rozsvítilo se mi. Je asi 100km u rodičů. A nevím, jak jí to říct, chci ji požádat o ruku. A nevím, jak to udělat, psát se mi to nechce a kdybych za ní přijel, tak se mnou nebude chtít mluvit... Nevím, co čekám, asi mi všichni napíšou, že dobře udělala....
Ano,dobře udělala,takových jako ty jsou tucty. Ona dobře ví,že jsi ji před rodiči shodil a už ti nevěří. Sám víš,že by jsi ji vyhazoval 5x do roka po každé hádce. Najdi si jinou a poučen,nikdy nenavštěvovat ani jedny rodiče. Sice je neznám,ale někdy je třeba rodiče neposlechnout,což asi ty neuděláš. Jinak fundovanou radu dá jedině psycholog,až si vás OBA pozve.
Kdyby s tebou chtěla zůstat, neodstěhuje se. Když se odstěhovala jednou, udělá to i příště. (já jsem s přítelkyní 10 let a životní láskou bych to zatím nenazýval)
A ako by si tých 10 rokov nazval?
Stresový období školy/práce.
A o ďalších 10 rokov sa ti to vyjasní.
? Alebo začne znova? Tvoja partnerka to ako vidí?
Asi celkem dobře když jsou spolu i po deseti letech.
no co čekáš - že se ti ozve sama, ale pokud to nechceš nechat plavat, tak na tahu jsi jednoznačně ty
psát se ti nechce, přijet považuješ za špatnej nápad, pak už zbývá jen ji zavolat takzvaným telefonem. Dálnopis a telegraf se už dneska moc nepoužívaj, víš :)
Vydejchej se před tím a taky vymysli radši nějakej inteilgentní plán, jak se pokusit, aby se vám do vztahu nepletly vztahy s rodičema (Teda pardon, vztahy s budoucí tchyní a tchánem, žeano.. ) a řekni ji o tom, že to považuješ za řešitelnej problém, kterým byste se neměli rozeštvávat a že si o tom přemejšlel. Pokud to zvedne, tak ji pověz to, co nám tady, včetně toho, že bys rád chtěl přijet, ale nevíš, jak by to vzala. Jen bych radši vynechala tu žádost o ruku, radši to přeformuluj na něco v tom smyslu, že chceš ten vztah brát na vyšší úrovni než dosud. Usmiřovací žádosti o ruku jsou statisticky vzato druhá největší blbost hned po dítěti na usmířenou.
Pokud odešla i s nábytkem, tak byla nejspíš pevně rozhodnutá a byla to naplánovaná akce, jen čekala na vhodnou příležitost.
IMHO něco takového MUDr. Plzák nazýval "přechozeným vztahem". Žili jste spolu 8 let, neřešili (a nevyřešili) jste podstatné rozpory, asi jste neměli společný majetek, když se jednoduše mohla rozhodnout, že od tebe odejde. Co se týká dítěte, to (případně ty) už jste měli dávno mít (proč jste ještě žádné neměli?) a společně řešit třeba kdo půjde do školy na třídní schůzku. Píšeš, že jsi tu přítelkyni měl 8 let. Tak počítám, že už ji tikají nebo za pár let začnou tikat biologické hodiny, ona děti mít chce (mluvili jste o nich spolu?) a tebe jako životního partnera odepsala. Tak podle toho co píšeš ona se zachovala rozumně, ty prober co jsi udělal špatně a v příštím vztahu se z toho pouč.
A na svou bývalou přítelkyni spíš zapomeň.
Souhlas ale pro jeho klid v duši, může si udělat jeden 100km výlet a bude vědět na čem je.
Já bych to nedoporučoval. Čím víc by škemral, tím víc by se v očích bývalé přítelkyně shazoval. Spíš bych se přikláněl k názoru, že když chlap dostane od ženské kopačky, tak to má nést jako chlap a odejít středem s hlavou hrdě vztyčenou. Možná bych se ještě jednou (a naposled) připomenul, že bych jí popřál čumkartou veselé Vánoce a šťastný nový rok, ale bez dalších kydů a čekal bych, jestli ona nějaké přáníčko nepošle taky a nenaznačí, jestli by, třeba......
Ale spíš nenaznačí.
Naprostý souhlas.Když se dokázala sbalit a ujet 100 km,tak i kdyby se vrátila,při prvním konfliktu začne litovat a uvažovat o dalším útěku.Pokud nebude spokojená,najde si třeba někoho bokem přímo v místě a pak to bude mít na utíkání blíž.Já bych to taky nedoporučoval,je to dost rizikové.
a můžu vědět, co ve vztazích není rizikové? Předně je vůbec rizikové nějaký navázat, protože to může špatně dopadnout, žejo.
mno, znám pár dvojic, který se rozešli (i dál než 100km) a zase sešli a fungujou doteď a pauza jim jen prospěla a vyčistila vzduch. taky znám pár dvojic, který se rozpadly kvůli rodičům nebo měly co dělat aby ustály, že jim do toho kraflaj dost divný rodiče. no, neřek to sice Plzák, ale co tě nezabije, to tě posílí.
A´t si zadavatel sám rozhodne, jestli chce bejt mouchy-snězte-si-mě kdo-nic-nedělá-ten-nic-nezkazí a na ten vztah rezignovat rovnou - v tom případě si spíš ta holka může gratulovat, že se konečně zbavila pasivního trumbery (jéžiš pardon, chtěla jsem říct hrdýho chlapa
) kterýmu ona ani těch 8 let teď nestojí ani za jediný zavolání nebo sms. Možná bude přemejšlet, jestli si vůbec všimnul, že zmizela ona nebo nábytek, když jeho reakce bude úplně stejná, jako kdyby si toho ani nevšimnul..
Snad mu nikdo ani nedoporučuje aby ji stalkoval nebo se nějak nedůstojně doprošoval ani mu neslibujeme, že si to dotyčná okamžitě nebo časem rozmyslí. Ale za dotaz nic nedá, navíc je to dobrej začátek k tomu, aby spolu byli schopný dál vycházet jako lidi a ne jako uražený děcka (kterým jsou ty hrdý chlapi často dost nápadně podobný)
toť ženskej pohled
No, já nevím. Ale když ani po osmi letech nějakého soužití (tazatel nesdělil kolik let mu a jeho partnerce je a další podrobnosti z jejich života, jestli studují - 8 let? - nebo jestli pracují, jak vycházejí s penězi... tak těžko radit) nedovedli spolu doopravdy žít, tak tam je něco shnilého. A asi neřešitelného.
Nemá to smysl, ničeho nedosáhne, škemráním se akorát u expartnerky shodí.