Spory s matkou v dospělosti
Zdravím vespolek!
Situace se má tak, že je mi 25, živím se jako výzkumný pracovník na univerzitě a žiji pohromadě s přítelkyní. Na rodině jsem nezávislý někdy od druhého ročníku na VŠ.
Doma byla vždy velmi dominantní matka a babička (její matka), které rozhodovaly prakticky o všem s neochvějnou autoritou. Tento stav přetrvával v některých ohledech (zvláště když měla má matka špatnou náladu) až do maturity, po které jsem očekával, že dojde k uvolnění a nastoupí více pohodové jednání, vzhledem k tomu, že se uvidíme jen o některých víkendech (univerzita je v jiném městě).
Bohužel, efekt který nastal je přesně opačný. Kdykoliv přijedu domů, očekávám již první výtku, která obvykle do hodiny dorazí. Obvykle se jedná o věci typu "Ty jedeš na meeting do Norska a nevezmeš si tuhle bundu?", "Běž se najíst, celé odpoledne nic nesníš" atd. Průběh je pak vždy prakticky totožný. Snažím se nějak krátce odpovědět s poznámkou, že mám bundu/jídlo vyřešené a je mi 25, nemusí se tedy starat o takové prkotiny. Matka ale neustává a začne přecházet k urážkám ("Jen úplný idiot si nevezme takovou bundu, když jede do Norska"), které neustále opakuje. To myslím doslovně. Situace opravdu vypadá tak, že neustále opakuje totéž dlouhou dobu, až mi povolí nervy, rozčílím se a odejdu do svého pokoje. Tam za pár minut dojde a vše začne nanovo. Ke konci už ji vždy jen rezignovaně žádám, ať mi zavře dveře, že se o daném "problému" nechci bavit. Potom následuje její sebelítostivá reakce ("Tak já nemůžu nic říct? Podívej se, jak se mnou jednáš, na kohokoliv jiného bys dal.") a výhrůžka typu, že díky tomuto odejde z domu.
Za normálních okolností by se toto jednání snad dalo snášet. Bohužel, poslední dva roky jsou pro mě opravdu vyčerpávající a mám potíže takřka kam se podívám (velmi náročná práce, prezenční studium, těžká nemoc předchozí přítelkyně a následný rozchod atd.). Tyto excesy mě vždy velmi vyčerpávají a berou mi veškerou chuť se s rodinou stýkat. Je mi to dost líto, oba rodiče jsou jinak fajn, často si telefonujeme (tam dochází k podobným výstupům také, ale méně často), při osobním setkání jsou ale takovéto zážitky pravidlem, kdy já končím úplně bez nálady, máma uražená a táta rezignovaně beze slova sedí u televize, popř. novin.
Máte někdo zkušenosti s řešením podobné situace? Osobně mi přijde dost absurdní, rodiny přátel obvykle fungují bez problémů a to i když spolu někteří neustále žijí. Myslíte tedy, že se dá nějak toto jednání po letech změnit a urovnat vztahy na snesitelnou míru?
Děkuji za veškeré názory,
M
Matka ti chce dobre. Je to otravne a nie si sam komu take veci lezu na nervy. Riesenie je kupodivu uplne jednoduche, odpovedz ano vezmem si. Ano najem sa. Nemusis si tu budnu potom vziat ale mozes povedat ano jasne. A trebars to fakt je dobra bunda do norska? Tam byva zima. :)
Alebo odpovedz "porozmysam o tom" apod. Blok mas v hlave aj ty, ze vsetko hned negujes a nepripustis iny nazor.
Díky za reakci! Tohle by bylo fajn, bohužel, obvykle se to děje během návštěv, kdy jsem u rodičů třeba na víkend - tam se opravdu snaží vynutit to, takže bych musel buď přesně udělat, co chce nebo se hádat nebo třeba vyhodit bundu cestou
Odkejvat, slušně poděkovat a pak si to udělat po svým. Jinou radu nemám..
Přesně tak.Takhle to dělám i v práci a mám klid.
Asertivní reakce: mami, jedeš do Norska ty nebo já?
To nepomůže. Znám něco velice podobnýho z vlastní zkušenosti. Jak psali nade mnou - vše odkejvat, poděkovat za rady a udělat si to po svým. A pak třeba po návratu z toho Norska říct: "Vidíš, tys chtěla, abych si vzal tu bundu, já si ji nevzal a vůbec mi nechyběla". A hotovo, víc už se o tom nebavit. Takhle to udělat víckrát a ono to pomalu přejde. Jen je fakt třeba trpělivost a nenechat se rozhodit.
Nepřejde ji to. Je zvyklá, že matka jí řídila její život, pak ona řídila celej život děcku a má pocit, že to tak musí být i nadále. Má to pevně zašitý v podvědomí.
Takovou bych nechtěl za tychni ani omylem, bude mladým kecat do života a výchovy vnoučat. Řešení - osamostatnit se definitivně a odstěhovat se do svýho. Sice si pak musí prát a vařit, ale bude mít klid. Když si najde ženskou, tak mu s praním určitě pomůže. Za matkou jednou za čas na návštěvu, když zas bude mít kecy, není nic jednoduššího, než se sebrat a jít domů, pak jí možná dojde, že by se už neměla do mladýho srát.
Hlavně zapomeň na to, že se něco změní, až ti bude 30, 35, 45, 55.. Nic, pořád budeš "hloupé děcko, které je nutno imrvére poučovat"
No tak já nevím. Podle mě se výše popisované ve větší či menší míře děje snad každému.
Já osobně to řeším tak, že když mi někdo leze na nervy, tak s ním omezuji kontakt na minimum. Život není zase tak dlouhý, abych svůj volný čas trávil s někým, kdo mi leze na nervy, byť je to třeba rodič.
Jak radí jiní výše, tak odkývání neřeší podstatu problému. Tazatelovi (stejně jako mě) leze na nervy už samotný fakt, že mi někdo dává nevyžádané a dost často nesmyslné rady. Vrcholem všeho je, když je ještě navíc x-krát opakuje.
Výhoda toho být dospělý a nezávislý je právě v tom, že se můžeš prostě sebrat a odjet domů. Takhle to uděláš párkrát a toto chování ze strany rodičů ustane nebo se omezí na tolerovatelnou míru.
To jsou nevýhody mamahotelu, prostě vedoucí je tam někdo jinej.
Jak zmiňuji ve druhé větě, žiji s přítelkyní. Pro doplnění mám tedy pronajatý byt cca 60km od rodičů. Situace se týká různých setkání a návštěv, které jsou tímhle bez výjimky dost nepříjemné...
Přijde mi, že toto měl úplně každý. A nepřijde mi, že by na tom bylo něco k řešení..... Je to normální a důkaz toho, že jí na tobě záleží. Buď za ni rád, jednou až ji mít nebudeš tak ti to bude ještě chybět. Jak bylo psáno nejlepší je to odkývat a budete oba spokojení, než schválně dělat v rodině zbytečně dusno.
Mě taky štvala taková drobnost, že mi máma stále nabízela k jídlu sýr, i když věděla že sýr nejím. Mohl jsem jí to 1000x vysvětlit a stejně se mě na to zeptá znova. O starost zda jsem dost oblečený ani nemluvím......
Matka, která nepochopí, že pětadvacetiletej jedinec se dokáže oblíknout sám, s tím nepřestane nikdy. Takovýhle budou vždycky chytřejší, rozumnější, znalejší a zkušenější, i když jejich děcku už bude padesát. Vydržet se s nima dlouhodobě nedá.
Jak jsem zmínil i výše - pokud by bylo možno odkývat to a přejít, ok... Bohužel, matka to rozhodně vyžaduje, nestačí jí jen ujištění. Zážitek s bundou proběhl tak, že jsem byl u rodičů, protože jsem další den brzy ráno odjížděl do zahraničí, tentokrát z "jejich" města. Věci jsem měl tedy sbalené tam a bylo jasně vidět, co si oblékám.
Mi přijde, že takoví ti "kývači" tohle nikdy nezažili. Pokud tu bundu odkývá, ale nevezme si jí, tak vám přesně popíšu, co bude následovat po návratu z Norska.
"Ukaž mi fotky z toho Norska, synu."
"Tady jsem vyfocenej u největší památky Norska. Bylo to tam fakt úžasný."
"Tys neměl na sobě tu bundu, co jsem ti poradila?"
A můžeme znova.
Já to vyřešil tak, že jsem si sebral svoje krámy, odvezl si je do svého. Ne snad, že by se tohle zlepšilo, ale když mě to naštve, tak prostě odjedu. Jiné řešení se mi neukázalo jako funkční.
No, odchod v přápadě konfliktu vypadá jako jediná varianta. Díky za reakci!
Divím se, že jsi na to nepřišel už dávno, zvláště když máš svý bydlení jinde. Uděláš to tak třikrát a buď matka pochopí, že už jsi dospělý, nebo ztratíš důvod tam jezdit. A až se zeptá, proč nepřijdeš, tak odpověď je vcelku jasná - proč by ses tam jezdil hádat a nechat poučovat.
Partner má doma totéž. Dospělý je už dost dlouho, jeho matce je přes 70. On je velmi tolerantní, já být na jeho místě už bych se s ní dávno nebavila, protože je ještě víc "hardcore" než matka popisovaná v dotazu. Nutno podotknout, že se s ní nebavím a nestýkám, protože pro jejího synáčka přece není žádná dost dobrá...
Moje rada - jakmile bude něco prosazovat déle, než je ti milé, nebo nedej bože začne urážet, tak se sbalit a odjet. I kdybys byl doma třeba půl hodiny. Prostě jí oznámit, že jsi dospělý, nemáš potřebu jí poslouchat a nenecháš se od ní urážet a odjet se slovy, že přijedeš zas příští víkend. A prostě to opakovat. Buď to milé mamince dojde a nechá toho, aby se s tebou vídala. A pokud ne a bude to naopak stupňovat, tak je to alespoň signál pro tebe, že tvá matka je natolik sobecká, že jí nestojíš za upozadění vlastního ega. V takovém případě není nutné se s takovou osobou stýkat častěji, než na vánoce, velikonoce a narozeniny.
Ty sa mas, ja mam 43, z domu som prec uz pekne dlho a moja mama sem tam tiez este utrusi, ze co to mam oblecene, ako som sa to zbalil na chatu a pod.
Divim sa, ze si z toho robis hlavu, ja to pustam jednym uchom dnu, druhym von.
Niekedy sa fakt divim z coho vsetkeho si robia ludia tazku hlavu. To fakt nemas naozaj vazny problem, ze sa potrebujes zaoberat blbostami?
Vzhledem k tomu, že s přítulkou máme oba podobné vzpomínky z mládí, občas se navzájem škádlíme hláškami jako "kde máš zase šálu" nebo"vem si čepici, fouká tam"...