Jak psychicky zvladat skolu?
Ahoj, prosila bych o radu. ( predem se omlouvam za pravopis) Jsem v 8. tride, vim, ze si ted rikate neco ve smyslu : „co tahle muze mit za problem” nebo taky „zase dalsi co se snazi byt zajimava”, ale mam problem. Snazim se ucit, ale zaroven se bavit s kamarady a uzivat si. Posledni dobou se fakt snazim pul na pul. Nejdou mi predmety jako je např. Matika, ajina, s temi mam nejvetsi problem. Na matiku mame ucitelku, ktera opravdu neoceni snahu, a misto toho, aby nam to vysvetlila, tak nam navali petku a jeste nas serve. Kazdemu se fakt zhorsila znamka a prumer z matiky Nemyslim si, ze takhle by se ucitel mel chovat. Jeji pristup je fakt spatny, vubec se o nic nesnazi, a furt nam dava same testy na veci, co jsme si nerikali, dostavam neustale ctyrky, petky. Treba ji ukazu fakt velkou snahu, pripravuji se fakt dlouho, ale ona ma stejne porad kecy, ze takhle si znamku nevylepsim, ze nic nedelam atd… . Proto fakt prosim, iz nevim co mam delat a na skole mi fakt zalezi. Mame skveleho tridniho a ucitele tam nejsou vubec spatni (krom par vyjimek samozrejme) vychazim s nemi fakt dobre. Doslo to s ni az do bodu, ldy se mi o ni zda, zdaji se mi sny jak na me treba rve. Nezvladam to, a dala bych cokoli za to ji uz nikdy nevidet. Doufam ze mi nekdo poradi, jelikoz z toho po skole vzdy nejsem uplne ok. Mam pocit, ze jsem fakt debil uz, prijdu si, jako bych do ty skoly proste vubec nepatrila, a taky mam strach, ze se nedostanu na zadnou lepsi skolu a budu na ucnaku. Chtela bych si najit nejakou lepsi skolu, od malicka jsem chtela byt ucitelkou.
Já tě docela chápu, protože jsme v rodině měli podobnej případ. Synovec prostě nechápal matematiku, problém byl v tom, že v tom plavala celá třída. Což už je varující. Ano, učitelka byla kráva a nikdo to od ní moc nechápal. Takže kluk docházel na soukromý doučování matematiky, aby z matematiky nepohořel. V deváté třídě pak naštěstí dostali na matematiku někoho jinýho a najednou to začali (neříkám že všichni) chápat. Takže jeden blbej učitel klíčovýho předmětu může zničit život pětadvaceti mladým lidem, protože kvůli němu se nedostanou na vytouženou školu, protože matematika je základ, zvláště u technických oborů.
Sám jsem si až zpětně po mnoha letech uvědomil, že jsem si něčím podobným prošel na střední škole - v matematice jsem se málem utopil, protože celý 4 roky nás matiku učil nudnej suchar, kterej si to odvykládal a šel do prdele. S novým učivem jsem okamžitě zapomněl to předchozí. Prostě jsem to nepochopil, sám na to potřebuju víc času. Ono to koherovalo s fyzikou, protože tu nás učil ten stejnej člověk, přitom jsem z fyziky nakonec maturoval levou zadní a fyzika sama o sobě mě bavila. Ostatní technický předměty (elektronika, počítače, měření) jsem zvládal velmi dobře. Až po mnoha letech jsem si uvědomil, jakej člověk nás učil matiku a fyziku a jaká byla učitelka odborných předmětů, ta to uměla velmi dobře vysvětlit, že jsem si to nemusel nikdy zpětně opakovat.
Takže pokud ti ta matematika moc nejde a učitelka nemá zájem vás to naučit, zvaž lekce doučování od někoho jinýho. Synovec bude tento rok maturovat na gymplu, bez toho doučování by se tam ani nedostal.
S angličtinou se ti divím, že ti moc nejde, protože je naprosto všudypřítomná, je toho plnej internet, youtube, seriály/filmy s titulkama můžou taky pomoci. Můj synátor je v sedmé třídě a nemá problém si vykládat po internetu při hraní her s jinými hráči, samozřejmě v angličtině. Ono to není dokonalý, je to jen "simply english", ale na 12 letýho kluka to není vůbec špatný. Chápu, že učitelé vyžadují gramatiku, holt je to potřeba trochu našrotit.
S tou matikářkou je to blbý, ale nějak to musíš přetrpět. Jakmile přejdeš na další stupeň (střední, gymnázium,...) tak se nikdo nebude zajímat o to, jaké známky jsi měla na základce, ale jen o to, jak umíš to, co potřebuješ tam.
Z hlediska vyššího principu mravního je důležité matematiku pochopit, protože v praxi stejně budeš mít při ruce kdykoli kalkulačku (mobil, počítač, ...) takže kupecké počty odře technika a ty jen potřebuješ vědět co a proč chceš počítat, a jak asi zhruba by měl vypadat výsledek.
Ale z praktického hlediska teď potřebuješ jen dostat z matiky takovou známku, aby tě pustili k přímačkám - u přijímaček už ta matikářka nebude a požadavky budou taky zcela jiné. Rozhodně můžu doporučit doučování, a hlavně se snaž zaměřit na to, co potřebuješ právě teď. Co budeš potřebovat v budoucnu se můžeš naučit až to budeš potřebovat. (Taky jsem měl doučování na věci, co mi nešly a pak jsem na vysoké dostal prospěchové stipendium...)
Angličtinu se nejlíp naučíš tím, že ji budeš používat - a prakticky mimo školu je v podstatě nedůležité, jak ovládáš všechna pravidla, pokud se obě strany chtsějí domluvit, tak se domluví i přez naprosto zoufalou gramatiku a přibližnou znalost jen základních slovíček. (Samozřejmě, že dobrá gramatika a zvláště dobrá slovní zásoba jsou značné plus, ale v praxi se to zase tak nehrotí jako na škole.) Pokud se ti bude někdy angličtina hodit (asi jo, je to univerzální jazyk), tak se ji naučíš tím, že ji budeš používat, protože ji budeš potřebovat. Teď potřebuješ projít školou a tak bys z ní asi neměla vyloženě propadnout, ale ani se s ní extra trápit - já se jí začal učit až na vysoké škole a převážně z učebnic programování a o čtvrt století pozdějí mám gramatiku pořád blbou a nikomu to nevadí a používám ji denně. Kdo chce porozumět, ten mi porozumí, kdo nechce, ten mě nezajímá, ten by neporozumněl nikomu.
Prostě - škola je škola, život je něco jiného, ale dokud jsi na škole, tak to vypadá zcela jinak.
Slečno, co se třeba domluvit se spolužáky a v matematice se snažit společně? Malá skupina 3-4 by si mohla dost pomáhat. Můžete si matematiku navzájem vysvětlovat a společně se ji učit. Matematika pomáhá vytrénovat mozek. Pokud člověk není nadaný, tak musí matematiku vysedět, počítat a počítat. Nesnažte se na matematiku kašlat. Dobré chvíle přijdou a navodí fajn pocit, když se začne dařit. Když si člověk uvědomí, že to začaj chápat, že tomu rozumí, že ot umí vysvětlit kamarádovi a tím mu pomůže. Pomáhejte si navzájem a drže při sobě.
Člověk v životě musí vyjít s různými lidmi. Nemá smysl se trápit kvůli jednomu. Naučte se učit, škola vás to těžko nenaučí. Spojte síly s těmi, kteří jsou ochotní si navzájem pomáhat.
Teď by to ještě chtělo slyšet druhou verzi příběhu od té hrozné paní učitelky... Třeba by se ukázalo, že je všechno trošku jinak. Těžko říct...
koukni se třeba sem.
https://www.svobodauceni.cz/
žiješ v totalitě, zvané demokracie.
nikdo s tim nic nedělá moc..
moc pomoci nečekej.