Čím si to vysvětlujete?
Mám dvouleté dítě, jeho otec nás opustil, když mu bylo půl roku. Když mu byl rok, tak zažádal o svěření do péče a soud ještě pořád neproběhl. Dává mi na něj po domluvě 2000, já mám rodičák i s přídavkem na dítě dohromady 4300 Kč. Nájem platíme za 1+1 11000, dostáváme příspěvek na bydlení 8500. To znamená, že když doplatím z těch 6300 co je můj měsíční příjem 2500 za nájem, zbyde nám pro oba 3800, to je o tisícovku míň než je životní minimum. Tu by nám na sociálce dali, ale jen kdybych měla malého svěřeného do péče, dokud ne, tak je to nezajímá a nedají mi ani korunu. Jde o to, že doteď mi ten nájem doplácel, ale malý začal chodit do jesliček, abych mohla dokončit školu, rodiče si kvůli tomu půjčili a budu jim to pak splácet. Oba jsou už v důchodu a snaží se mi finančně pomáhat, ale přece jen moc nemůžou. Určitě mi nemůžou dát navíc 2500 na ten nájem. Jenže otec mého dítěte mi na to řekl, ať teda zruším jesličky a zaplatím nájem, že když nemám peníze, nemám platit jesle a ať se na školu vykašlu (chybí mi státnice. Mě to přijde tak neskutečně sprosté. Snažím se mít vzdělání, abych nás jako samoživitelka zabezpečila, což by mělo být i jeho zájmu, pro sebe ty peníze nechci, chci je vložit do svého dítěte, aby mohl jednou studovat atd. On ho odmítá pohlídat, dělá to záměrně, jsem si jistá, že kdyby mi tím neumožnil se učit, tak by o syna zájem měl. Sám pracuje jen na poloviční úvazek, takže času má moc, ale na brigádu jít nechce, syna hlídat nechce...Jeho vinou nám chybí peníze na nájem a jemu je to jedno. potřebovala bych malému koupit botičky, stojí tisícovku, na to prostě nemám. To ho taky nezajímá. Celé ty dva roky, kdyby mi alespoň trochu nepomáhali naši, tak nemáme ani na jídlo. A jeho rodiče? Ty malému nedali za dva roky ani korunu. To je přece tak nespravedlivé, proč by se měli o dítě starat rodiče matky a ne otec nebo i jeho rodiče? Oni k důchodu pracují, moji už nemůžou.
Ale k té otázce. Někde jsem četla statistiku, že snad víc než 20% otců neplatí alimenty. Dokud se mě to osobně nedotýkalo, jen mi to nepřipadalo správné, ale teď to považuju za naprosto odporné a bezcharakterní.
A říkám si, jak je možné, že je tak hnusných lidí tolik? To je tak hrozná bezmoc, ty maminky (mám teď na mysli hlavně děti do těch 3-4 let než je školka) se o dítě starají, není to žádná dovolená, ale pěkná dřina, dostanou za to almužnu, podpora státu je tragická a ten, kdo se na tom má podílet je v tom nechá. A oni nemůžou pověsit dítě na hrušku a jít si na to vydělat. Tak mnohdy přežívají. A ten chlap se jen chechtá...
Nebo jako v mém případě sice zaplatí ony alimenty o nejnizší možné výši, ale i když ví, že je důležité, aby ještě pomohl přispěním na bydlení, protože nás dostal do té situace on sám a já sama si pomoci nemůžu, tak je lhostejný a vítězí. Nikdo na něj nemůže...přirovnávám dítě ke společné půjčce. Je to jako by ten jeden řekl "hele mě se už splácet nechce, vem to z mě" a bylo mu jedno, že druhý kvůli tomu bude živořit. Tohle by bylo alespoň právně postihnutelné, ale u dítěte není. To přece není normální...
Já jen žasnu, že je něčeho takového vůbec schopen. Ale jak jsem psala, jsou i horší a zdá se, že je jich opravdu moc. Co se to proboha s lidma děje?
Možná ten dotaz byl trochu pojatý složitě. Tak stručně řečeno, přijde vám v pořádku, aby maminka, která s dítětem zůstala sama a nemůže od něj odejít peníze vydělat byla nechána svému osudu jen s tím, co má od otce buď přiklepnuto soudem nebo to mají domluvené smluvně? Mám na mysli, že když přijdou situace, kdy jsou životně důležité výdaje, na které prostě peníze nevyjdou ani kdyby se oba maximálně ukromnili a nejsou to dejme tomu potřeby pro matku, ale buď jen nebo také pro dítě, měl by jim to otec dát? Nebo je v pořádku, že je mu to jedno? Dá danou částku a po mě potopa? Je v pořádku, aby se maminka zadlužila nebo živili jeho dítě příbuzní maminky, ale příbuzní otce včetně něj jsou z obliga? Je to podle mě hrozně nespravedlivé, na hlavu postavené a na to, jak je to časté, vůbec právně ošetřené. Alespoň že už snad za ty - promiňte ten výraz, dle mého - hyeny, co nedávají na dítě ani korunu, platí nebo snad bude platit alimenty stát a po nich to vymáhat. Já to ale prostě nechápu, možná mají muži jiné myšlení, možná pro ně vlastní děti nejsou tak důležité jako pro matku, ale nedovedu si představit, že by takové procento matek se na zabezpečení svých dětí vykašlalo...
Nechápu to, nebo je to výchovou? Nějak mají mám pocit ale asi sobeckost v genech. Pro koho už přece mají něco dát když ne pro vlastní krev, když ani to ne, je to průšvih...
Lidstvo už tak vymírá a místo abychom šli proti tomu, jdeme tomu směle naproti...
Budeš brečet tady na poradně, přidělávat hlavu sobě i rodičům, aby si zmetek co ti udělal dítě a zdrhnul mohl užívat?
Normální postup - návrh k soudu na zvýšení alimentu. Ze svého okolí vím, zle normální alimenty se pohybují cca od 5 tis. do X.
Takováhle almužna v podobě 2 tisíc byla reálná někdy v devadesátým.
Přestaň uvažovat nad upadlou morálkou lidí, ta byla vždycky špatná a jednej. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Pokud on pak vyšší alimenty platit nebude, poveze se do pěkného průseru..
návrh k soudu nemůžu podat, protože ještě ani o alimentech nerozhodl, tak nemůže rozhodnout o zvýšení. V lednu podal žádost o svěření do péče, v dubnu pak úplně zcestně žádost o předběžné opatření s tím, že mu syna nechci vůbec dávat. Málem jsem spadla ze židle, když to přišlo, protože od doby co odešel ho jen dokola prosím, ať malého hlídá, abych se mohla učit a kašle na to. Takže jsem se odvolávala, sepsala snad den po dni, vypsala emaily moje, kde ho dokola jak pako prosím a jeho výmluvy...Tím se to protáhlo tak, že od ledna, kdy poprvé soud kontaktoval s žádostí o svěření do péče dodnes jsme tam ještě nebyli...Takže ho v péči nemá nikdo a proto mi nemůžou dát žádné dávky hmotné nouze. A proto mi přijde logické, aby to místo státu zaplatil on a nenechal nás živořit s 3800 pro oba, když životní minimum je 4800. On mi na to napíše, že nemá (vydělá si cca 10 000, to je pravda, ale to, že se mu nechce chodit do práce a má 3 dny v týdnu zcela volno a zbytek má 4 hodiny denně už mu divné nepřijde) a že mi mají dát rodiče nebo sestra (která má svoji rodinu a tři děti). Proč ne on nebo proč ne jeho rodiče nebo jeho bratr? Na to mi nikdy neodpověděl...Ale já fakt nevím, co dělat. U soudu se nedovolám, když zatím čekáme, sociálka mi nic nedá, když ho nemám v péči, naši už nemají, půjčit mi s příjmem 6300 nikdo nepůjčí, tak spějeme s malým do azylového domu...
P.S.: domluvili jsme se na 2000, právě kvůli jeho příjmu. On moc dobře ví, že by víc neplatil s tak mizerným příjmem. A to má dvě vysoké školy. Ale jsou mu nanic, když má chorobnou lenost dítě nedítě...
Normální lidi se dohodnou. Nenormální muži se na své dítě vykašlou, nenormální ženy odříznou své bývalé partnery od dětí. Nenormálních je na obou stranách poměrně dost.
Tak hlavně je třeba si říci, že otce svého dítěte jste si vybrala pouze vy sama, NIKDO JINÝ. NIKDO JINÝ zodpovědnost za vaše rozhodnutí nenese.
Vytvoření finanční rezervy/úspor před pořízením dítěte taky nic ?
Dítě jako společná půjčka ? Dle vašeho popisu zažádal o svěření do péče, tedy pokud onu "půjčku" nezvládáte splácet, on se nabídl, že ji dobrovolně vezme na sebe. V čem je problém ?
Nijak nevyvracím, že váš bývalý partner může být hajzl, ale spíše než co jiného na mě váš "dotaz" působí stylem: udělala jsem si dítě, tak teď se z toho všichni pose*te. Stát vám dává jen tak/za nic 8500 Kč.
Jak tu zaznělo požádejte soud o stanovení alimentů. Soud může vydat před rozhodnutím předběžné opatření (o to musíte požádat) na základě kterého bude muset otec platit alimenty v podstatě "okamžitě" ještě před vynesením rozsudku.
Jinak soud nestanovuje výši alimentů na základě aktuálního příjmu žalovaného, nýbrž na základě dosaženého vzdělání/schopností. Aneb máte dvě vysoké, obvyklý příjem s těmito schopnostmi je třeba 30 tis. Kč a z nich se poté stanovují alimenty. Takových vychcánků, co se před soudem o alimenty hodily na úřad práce nebo na poloviční úvazek bylo/je spousta. Nijak jim to nepomohlo.
Amen
Děkuji, částečně s Vámi souhlasím, ale ono to nejde vidět tak černobíle. Vybrala jsem si ho sama, ale za těhotenství sama nemůžu, za to, že jsem při studiu nenašetřila finanční rezervu taky ne...Stát mi dává peníze na bydlení stejně jako statisícům jiných, jejichž bydlení stojí víc než třetina jejich příjmu. Což u nás dělá dokonce 300% příjmu. Podle Vás je tedy lepší než upravit ceny nájmů vyhnat třetinu populace pod mosty...Dobře...
Tolik k první polovině. Pak jste už psala (předpokládám, že jste žena, dle stylu psaní, pokud se mýlím, omlouvám se) celkem rozumně...Takže mám podat návrh na předběžné opatření, nevěděla jsem, že to jde, na OSPOD mi nic neřekli, to je super. A je dobře, že je to takto spravedlivě podle výše příjmu, protože je opravdu divný, aby dítě doplácelo na to, že je rodič líný pracovat. Děkuji.
oprava : 200% příjmu...
nemienim obhajovat otca vasho dietata, ale vy studujete raketovu vedu alebo nieco co vam brani pracovat?
zrejme to nebude nic, co by hranicilo s logikou, pretoze by ste uz v tom mala sama jasno
Pri vysoke skole se pracovat da, ale pri vysoke skole s ditetem, ktere ti nema kdo hlidat, se uz pracuje asi docela blbe, rekla bych.
Děkuji za podporu...Já mám bohužel často v podobných diskuzích pocit, že nejvíc posuzují ti, co s tím jednak nemají vůbec zkušenost a hlavně ani nemají dost empatie na to, aby si to představili. A většinou bývají opravdu zlí, ale co mě překvapilo, že hlavně ženy...
ale zaujalo ma v tejto otazke: na SK ma súd (aj v rámci predbežného opatrenia)pri neplaticoch výživného právo odobrať vodičský preukaz, a ukázalo sa to ako dosť účinné.
je to možné aj v CR?
Asi ano, ale on výživné, alespoň to ústně domluvené platí. Jenže jsme než soud rozhodne v právním vakuu, takže to, co by mi za normálních okolností dal stát mi nedá a jak to mám udělat? Takže jde o to, že sice nemá povinnost právní, ale morální nás v tom nenechat, když to vlastně zavinil...
Ano. Ale ona nemá v ruce vykonavatelný rozsudek, oni se jen per huba domluvili. Kdyby měla rozsudek a on neplatil, pak ano, to se sahá na řidičák.