Nadměrné přemýšlení - psycholog, psychiatr?
Zdravim, mam dlouhodobejsi problem s nadmernym premyslenim. Je to fakt dlouhe a chapu, pokud to nekdo nebude chtit docist do konce. Zkratit to nejspis ani bohuzel nejde.
Napíšu Vám, jak to probíhalo a budu dopisovat nynější aktualizace. (Hrubý text jsem posílal "koučům", psychologům apod., u kterých jsem se objednával na sezení)
Poslední dobou (cca 7-9 měsíců) mi příjde, že mám "deprese" nebo netuším, jak to nazvat (nadbytečně přemýšlím), které se střídají s normálními chvílemi (tak jak jsem to vždy měl).
Nedokážu zastavit mozek od přemýšlení. Problém je v tom, že přemýšlím nad vším a do detailu. (nikdy jsem to tak neměl)
Tzn. jak vznikla Země, Vesmír, kolo, auto, počítač, obrazovka, koupelna, dlaždice, (atd) a jak to vlastně funguje do nejmenšího detailu, z čeho se to skládá, kde se to vzalo, kdo to vymyslel, jaká je toho vůbec historie a funguje to opravdu vůbec tak? Nelže nám někdo? Vždyť jsme jenom nějaké společenství lidí, které se vzalo odnikud a vyvíjíme se na "neznámé" planetě ve Vesmíru a na ničem vlastně nezáleží z úhlu pohledu Vesmíru/Země (když si představím, že Země pluje vesmírem a my tady sedíme na "nedůležitém" místě) a nemůžu se toho zbavit. Vždyť je úplně jedno co dnes budu dělat, jíst, oblíkat, když jsme jen malá nicotná planeta v obrovském Vesmíru a na tom vlastně vůbec nezáleží? Jak vše funguje? Vždyť jsme vlastně vše vymysleli my lidé a taky na to napsali zákony, paragrafy, fyzické zákony, gravitace atd. (Co když je to na jiné planetě jinak, maj větší/menší gravitaci a na základě toho to tam tak vypadá?) Je to všechno naše práce a bereme to jako samozřejmost. (V porovnání s pravěkem, nic tu nebylo a teď je tu vše?) Vždyť to vlastně ani nedává smysl?
Dnes jsem si četl o Teslovi - může to být cokoliv, sport, film, pozn. (a jak došlo na slovo elektřina, hned jsem musel pátrat, kdo a jak ji vymyslel, jak vznikla atd. Jak vše funguje? To samé s každým druhým slovem se děje v mé hlavě. Vždyť jsme byli neandrtálci a postupně se vyvíjeli a všechno to někdo vyvinul z ničeho? Jak vznikl internet, programování, telefony atd, když na začátku bylo nic? Jak a kdo staví domy? Vždyž jsou to kopy cihel a v nich díry, kterým říkáme okna a dveře. Nějaké člověka naučíme stavět, říkáme mu architekt a vytvoříme pro něj místo v téhlo společnosti. To samé s řezníkem, řidičem, učitelem atd. S potravinama to stejné. Něco nějak vzniklo, někdo to pojmenoval a hele používáme to. Jak vznikla cibule? A červená cibule? Kdo a jak na to přišel? Co když existuje dalších tisíc potravin, akorát jsme na ně nedošli, nevypěstovali? Co kdyby tomu někdo říkal jinak anebo co když je tu něco mnohem lepšího? Stačí si někde něco přečíst, vidět a je v tom moje hlava zase. Nedokážu přestat. Jakákoliv informace a půlka mého mozku ji bere normálně, jako každý člověk a druhá, nebo něco, někdo v mozku mi říká, ať nad tím přemýšlím dál a dál, že to není odpověď. Klidně i na velmi banální otázku. Tohle se mi nikdy nedělo. Vždy jsem bral vše tak jak je a zkoumal informace jen do určité hloubky. Ted mi prijde, že ta hloubka nejde zastavit.
Přijde mi opravdu, že po rozumové stránce všemu rozumím a jsem schopný fungovat, ale pak je tu druhá stránka, která je úplně jiná a vše nahlodává, nevím jak ji pojmenovat, nepřestává a vymýšlí různé teorie a blbosti.
Byl jsem i u psychologa a ten mi nakonec jen shrnul, že jsem zvídavý a je to normální, že každý tak přemýšlí. Že mi vlastně nic není. Ale to mi přijde jako blbost, takhle to přece každý mít nemůže a nemá.
Snad jsem Vám to popsal co nejjednodušejí, ikdyž je to sloh jak blázen.
<--- pokračování
Největší problém je, že vše srovnávám a posuzuji třeba s celým vesmírem (co když je to jinde jinak, žijeme v nějakém klamu?) a ostatními planetami - což prostě nejde, žijeme tady a teď, máme nějakou historii (část mne to chápe ale druhá ne). Je pro mě těžké na jednu stranu žít tady a teď, protože mi furt něco říká, že mi něco uniká, když budu tady a teď. Ikdyž to není pravda.
Tudíž mě napadá, obejdnat se k jinému psychologovi? Životnímu kouči? Psychiatrovi? Netuším, co dělat. Střídají se dny, kdy je mi fajn, ale spíše je víc dní, kdy takhle přemýšlím nad vším. Nedokážu nic dělat, protože se naskytne nějaká informace a tu můj mozek nahlodá.
(Paradox je, že celkem úspěšně podnikám v něčem, co mě baví a naplňuje po všech stránkách. Ale úplně jsem ztratil tu radost ze života, můj mozek nedokáže zastavit. A když někdy jo, pak stačí malá informace a opět se to rozjede...)
Můj děda říkal "myslet znamená hovno vědět". Zkus nějakou fyzickou činnost, při které vypneš hlavu. Znám psychiatra, který aby dostal z hlavy problémy pacientů doma tvrdě fyzicky pracuje. Má dům ve svahu, nechává si přivézt balvany od 50 kg výše a dělá z nich různé stavby. Jelikož má kolem domu les a na zahradě to už nemá kam dávat tak pokračuje v okolí svého domu. Přijde domu a padne vysílením a spí jako dudek.
Zkoušel jsem, ale nejde to furt. Kdyz si chci treba cist, nebo ucit se, tak to nejde z niceho nic delat fyzickou praci, stejne se ke cteni/uceni musim vratit.
Ale diky moc
Každý určitě ne, ale spousta lidí ano. Osobně v tom nevidím nic zvláštního.
To je pravda, ale ja to tak nikdy nemel. Ted jsem se dostal do stadia, kdy to "mam" a je to otresny, jen sedim a cucim a muj mozek jede, nejde nic delat.
Psycholog hleda pricinu, psychiatr ordinuje leky. Vyber si.
Né každej... teda psycholog...
spousta znich si jen "ráda povídá" bo jsou za to placený
najít dobrého psychologa je taky výzva
Tak on psycholog léčí spíše duši, psychiatr mysl.
tak ono to jde ruku v ruce
bohužel moc dobře vím že valná většina psychiatrů dneska totálně kašle na to proč k nim člověk zašel
první recept je téměř vždy nějaké antidepresivum (většinou to samé, populární je citalec)
žádanku k psychologovi si pak u nich člověk musí vyprosit
co se psychologů týče tak tam najít dobrého co pomůže je taky běh na dlouhou trať...
bohužel co se týče péči o psychické zdraví tak jsme na tom hodně špatně
nepomáhá ani to že hromada lidí nad 40 považuje psychické problémy za "slabost" nebo deprese za "smutek" co dřív neexistovali
xD psycholog na žádnou duši nevěří.
duše je původem nesmrtelná , psychologové jsou materialisti.
To mi povídej. Navíc ještě ta Wikipedie, začnu si číst o vyvraždění Vršovců, a najednou koukám, že jsem u rodu lilkovitých. MMCH, je rajče zelenina nebo ovoce?
z botanického hlediska ovoce
z logického kulinářského hlediska je to zelenina
A z právního záleží na lokální legislativě.
:D
No třeba vodní meloun měli nedávno na váze v Kauflandu mezi ovocem, kde mě ho jaksi nenapadlo hledat.
Ono je to jak s rajčetem - meloun i rajče je plod, tudíž by to mohlo být ovoce. Ale ani jedno není dřevina, takže je to zelenina. O tom se vedou spory už desítky let, někde v USA o tom byly soudy, kvůli clu.
https://radiozurnal.rozhlas.cz/rajce-ovoce-nebo-zelenina-tuhle-otazku-nerozresily-ani-soudy-6235139
Meloun v Kaufu hodili do ovoce, protože je sladkej. Ale dýně hodí do zeleniny.
Myslím ze trpís jen hyperaktivitou nic vic, a jsou na to léky takze psychiatr.
Den má 24 hodin. Můžete rozepsat co a kdy děláte od-do v pracovní dny a ve dnech volna? Vaše vzdělání? Dosavadní profesní působení?
Popisované může být kombinací malé vytíženosti, touze po vzděání, hyperaktivity, ale taky totální zahlcenosti a nestíhání, kdy prostě prokrastinujete a přebíháte sem a tam, řešíte nepodstatné neovlivnitelné atd.
Zkusil bych sport, fyzickou zátěž a zároveň pro uši a hlavu si vybírat kvalitní hudbu a audioknihy.
Vstávám většinou mezi 7-8 (když je více práce). Když je volnější den, tak až kolem 9-10h. Poté následuje ranní hygiena a usedám k PC (pracovně - dělám s weby a jejich propojení, obchoduju apod..). Takhle asi do oběda (12-13h) kdy si bud udelam nebo objednam jidlo. Po jidle nasleduje opet prace asi do 17-18h. Pak se jdu bud projit ven, nebo si zapnu nejakou hru k oddychu. Pote ale opet podvedome "pracuji". Sleduji ruzne nabidky, konkurenci, kde jak co. Tak je to až do večera, cca 9-10h. Pak si jdu číst anebo kouknu na film/seriál. Poté jdu spát cca 11-12h. A další den znova.
O víkendu se to trochu liší, jsem s přítelkyní a v neděli sportuju.
Je možné, že jsem občas až moc zahlcen a nepřipouštím si to, prokrastinace u mě téměř nefunguje (pokud zrovna moje hlava na neco nenarazi a nezacne premyslet nad blbostma).
Občas si poslechnu kvalitni hudbu anebo podcast, ale nemyslim si, ze by to nejak extra melo vliv.
Škoda, že nemáš zahradu. V létě bys šel tancovat s motykou, teď na podzim s rýčem. A u toho se filozofování provozuje blbě, pokud zrovna nepoužiješ ten rýč jako oporu pod bradu.
napiš mi na profil . nechci tu psát moc svoje telefonní číslo. docela bych si s tebou popovídal, bud přes mobil, nebo lépe přes videokameru, je to otevřenější komunikace, když se i vidíme.
zaujala mě ta otevřenost.
nemůžu ti poslat zprávu se svym číslem, protože nemáš vytvořenej profil.
koukám, že se mi na to povedlo reagovat do jinýho příspěvku
08.11.2022 11:34
ale jinak na tom vlastně neni zas tak nic moc zajímavýho..
se zajímáš o věci no ..
ještě aby ses nezajímal.
co bys tu potom dělal?
vyplývající otázkou z toho je - jaktože sem se předtim tolik nezajímal?
a jaktože se ostatní nezajímají tolik?
jak poznám, kdo z nás je normální?
hehech, zřejmě to pro tebe opravdu nové, jinak by ses neptal na poradně. čímž poukazuji na to, že např. na poradte.cz je kvalita odpovědí, co se týče psychiky, dosti mizivá.