Vztah s přítelkyní a kočkou
Ahoj všichni,
potřeboval bych poradit ohledně vztahu. Jsem ve vztahu přesně rok, jsme zamilovaní, skvěle nám to klape a shodneme se na životních cílech (dům, rodina). Je tu ale zásadní problém: moje partnerka miluje kočky (má dvě) a nedokáže si představit život bez nich. Já kočky jako takové mám rád, ale nejsem ochotný bydlet v domě, kde by kočky „vládly“. Ničí věci, pijí z hrnků, leží v posteli, na kuchyňské lince i na jídelním stole.
Momentálně žijeme v bytě, který je partnerky a který si sama plně vybavila, takže mi to tolik nevadí. Jelikož bychom ale oba chtěli v budoucnu žít v novém domě, nedokážu si představit, že se na zbytek života zadlužím, postavím rodinný dům a nastěhuji si do něj kočky. Všude chlupy, ničení žaluzií, škrábání nábytku, lezení do skříní atd.
Problém je také v tom, že přítelkyně má kočky na prvním místě. I když mě miluje, mám pocit, že jsem až na druhém místě, a dost mě to trápí. Chápu, že jí kočky pomohly překonat těžké životní období, a snažím se to respektovat. Mrzí mě ale, že když se mazlíme nebo se objímáme u filmu a přijde kočka, okamžitě se jí začne věnovat — hladí ji, pusinkuje apod. Navíc kočka s námi spí v posteli. Nejenže mě několikrát za noc budí, když přichází a odchází, ale často mi leží u nohou na dece, takže se nemohu otočit nebo natáhnout nohy.
Procházel jsem různá fóra o soužití s kočkami, ale většina odpovědí pocházela výhradně od kočkomilů, kteří striktně odsuzovali kohokoli, komu soužití s kočkami vadí.
Kočka jako zvíře mi nevadí. Vadí mi spíš pocit, že nikdy nebudou kočky bydlet u mě, ale já budu bydlet u koček. S přítelkyní jsem se to snažil otevřeně probrat, ale narazil jsem — přes kočky prostě nejede vlak a kočky mohou všechno.
Rád bych znal váš názor: jsem já ten, kdo je zahořklý? nebo takto vypadá každá domácnost s kočkou a nezbývá mi nic jiného než se přizpůsobit? To by pro mě ale znamenalo úplně změnit své hodnoty a sám sebe. Možná pak ani nemá smysl takový vztah dál budovat. Přítelkyni sice miluji, ale jak
Určitě jdou kočky vychovat tak, aby na stůl nechodily, nežraly z talířů jídlo určené lidem, neškrábaly tam kde nemají. Dělá mi zle, když to vidím ve filmech a vím, že to tak být nemusí. Měli jsme postupně dva kocoury, teď máme kočku. Chodí ven a do bytu, jak si mňouknou. Doma mají povoleno chodit jen do některých místností. Některé dveře zavíráme, ať to kočku neláká, ale ví, že tam je zákaz, který i přes zvědavost respektuje. Občas ji vezmu na ruky ať se podívá do zavřených místností, že se nic nezměnilo. Do ložnice nesmí, tak jako v obýváku do křesla nebo na sedačku. Může na taburet nebo do svého pelíšku na topení, případně do krabice na hraní, na koberec. Žere jen z misky na podlaze. Myslím, že když cítí lásku k člověku, že jí dodržovat pravidla nedělá problém. Když leží na boku nebo na zádech a úplně vyvrátí hlavu, aby se na člověka podívala přimhouřeným pohledem i 10x za sebou, člověk od ní cítí tu lásku. Škrabadla, stromy, hračky, záchod i misky má ve velké vstupní místnosti, kde ji na noc zavíráme. Nemá s tím problém, nijak nezlobí. Je to miláček. Stejné to bylo i s kocoury před ní. Kocouři i kočka uměli od koťat chodit na vodítku. Dá se naučit cokoliv. Jen ta láska musí být oboustranná. Což je, i když jsem byl spíše na psy. To zvířátko to vycítí, pokud je to upřímné.
Sledujeme sobotní pořad Kočka není pes s p. Desenským a Klárou Nevečeřalovou. Tam bych začal. Má vlastní webové stránky i facebook. Poradil bych se s ní, jak polehoučku kočky doma umravnit, případně by mohla poradit, jak jít na přítelkyni, nějaké argumenty. Jeden vymyslím sám - kočky by mohly sežrat nebo vypít něco, co by neprospělo jejich zdraví.
Pokud by byla přítelkyně argumentům nakloněna, zkusit přemýšlet tak, že po nastěhování, kdy se budou kočky seznamovat s novým prostředím (kdy to bude pro ně hodně velká změna), hned je v pohybu omezit.
S touto casi nejak nemohu souhlasit, hned ze zacatku je omezovat, zavirat nebo jim zakazovat vlezt do pokoje ? to uz je lepsi si je neporizovat vubec nez aby byli nekde na chodbe. Kocky jsou prece jen selmy a maji jine pudy jak domaci psy kde mu reknes lehni a on lezi.
Tem kockam nejde o to, se podivat do obyvaku z naruce, nebo neprolizaji dum jen tak, uz v zaklade si delaji perimetr tzv bezpeci proto v hodne pripadech smejdi, hledaji nove skryse, mista kde se citi bezpecne, mista kde maji klid, teplo nebo naopak chladek, zalezi, ale to si musi ocuchat (ty ruzne vune si pamatuji) proto kdyz kocce ukazes pokoj v naruci je to IMHO zcela zbytecne kdyz si ten pokoj nemuze projit a ujistit se ze z te mistnosti nehrozi nejake nebezpeci.
Pak to tak dopada, ze v dome zacnou curat aby prebily nejaky pach, nebo jinak oznackovavaji pokoje kam nesmi aby mozny narusitel (nebo ta nejistota co za temi dvermi je) citil jejich prezenci "tady bydlim ja, tuto rodinu chranim ja, tito lide patri ke me".
Zkratka v tom prvnim, nebo ty prvni dny bych je naopak nechal at si vse prosmejdi a pak az adekvatne vyhrazoval misto kam "jo" a kam "ne". Samozrejme co se tyce kuchyne kdyz vyskoci na pult, okamzite, hned ze startu jim dat najevo ze zde "ne".
Každá z našich koček chodila ve všech pokojích. Když přišla do rodiny. Pak už do nich vidí otevřenými dveřmi a nechodí tam, protože ví, že nesmí, nebo jsou dveře zavřené. Stačí jí to. Je v pohodě, žádná nervozita, žádné značkování.
Jestli uz to ma (mela) drive prolezle tak to jo.
Kdyz jsme trochu meninili obyvaci pokoj tak z toho mohla zasilet a cele si to projit znovu :) Ale kdyz vidi ze v pokoji nebylo neco pozmeneno tak si myslim ze to nahlednuti muze pripadne stacit ;)
Právě
. Známe naše zlatíčka. Ta původní rada byla myšlena tak, že v novém bydlení bude pro kočky jednodušší si zvyknout na nová pravidla. Pokud si v novém bydlení vůbec zvyknou. Známe poučku - pes má vazbu na člověka, kočka na místo. Když chtějí kočky přestěhovat, už tak to pro ně bude šok. Když si rajón obejdou a začnou si zvykat, bude jednodušší naučit je v tu chvíli "toto ne, tam ne".
Změna v pokoji - to chápu.